Supermarkety takto matou seniory. Ti je prosí, aby s tím okamžitě přestali

Zatímco mladší generace svižně u pokladny skenuje QR kódy a loví slevy v aplikacích, senioři zůstávají stát s věrnostní kartou v ruce a pocitem, že jsou o něco ochuzeni. Supermarkety se tváří moderně a zákaznicky přívětivě, ale pro koho vlastně? Řada starších lidí tvrdí, že se v obchodních praktikách začíná ztrácet. A mají pocit, že je to úmysl.

Když paní Věra, 78letá vdova z malého města na Vysočině, stála u samoobslužné pokladny s balíčkem kávy v ruce, netušila, že zlevněný produkt z letáku bude u pokladny o 40 korun dražší. Sleva se totiž vztahovala jen na zákazníky s aplikací. „A jakou aplikaci? Já mám kartičku. To nestačí?“ ptala se bezradně prodavačky, která jí jen pokrčila rameny a ukázala na malý nápis v rohu akční cedulky: „Sleva pouze s aktivovaným kuponem v aplikaci.“ Takhle to dnes chodí. Doba se mění a technologie vládnou. Ale místo aby pomáhaly, občas dělají běžné věci složitější. Zvlášť těm, kteří na digitální vlnu nenaskočili. Klubové karty, sleva na slevu, bonusový kupon, ale jen ve středu a jen v mobilní aplikaci. Ani Sherlock Holmes by z toho někdy nebyl moudrý.

Karty nejsou, co bývaly

Pamatujete na doby, kdy stačilo ukázat plastovou kartičku u pokladny a dostali jste slevu? Ty časy jsou pryč. Dnes karta bez mobilní aplikace často neznamená skoro nic. Mnohé řetězce si totiž vytvořily svůj vlastní ekosystém, ve kterém ale ne každý zákazník zvládne přežít. „Mám kartu, ale když jsem se ptala na slevu, řekli mi, že musím mít kupon. A ten je jen v mobilu. Já žádný nemám. Tak co s tím?“ ptá se nahlas pan Oldřich z Plzně. Odpověď mu nikdo neřekl. Možná proto, že odpověď by zněla nepříjemně: Pokud nemáte chytrý telefon, máte smůlu. A to není náhoda, je to strategie. Čím víc lidí použije aplikaci, tím víc dat o jejich nákupním chování obchod získá. Věrnost už dávno není o věrnosti. Je to výměna, poskytnete své informace za nižší cenu.

Digitální slevy a analogové generace

Tlačítkové telefony. Dvě slova, která dnes v marketingových odděleních působí skoro jako sprostá. Jenže pro miliony seniorů jsou stále běžným komunikačním prostředkem. Nepotřebují žádné dotykové displeje, barevné ikonky, žádné notifikace o nových slevách, potřebují jen telefon na volání a SMS. A to je celé. „Aplikace mi je k ničemu. Já bych si ji ani neuměla stáhnout,“ přiznává upřímně paní Marta, která celý život pracovala jako kuchařka. „Dcera mi s tím občas pomůže, ale to musím vědět, že něco takového vůbec existuje.“

A právě to je největší problém. Nejde jen o techniku, ale i o informace. Mnozí senioři se o slevách nedozvědí. Nebo pozdě, když stojí u pokladny a ptají se na slevu. Nebo jim jen někdo řekne, že je to vlastně jednoduché, stačí si nainstalovat tuhle apku, přihlásit se, kliknout, aktivovat, naskenovat, zaplatit, potvrdit. A to je pro 80letého seniora příliš velké sousto, zvláště když nevyrůstal s mobilním telefonem v ruce.

Když sleva není sleva

Slev je na českém trhu opravdu hodně, ale nakonec zjistíte, že jsou platné, jen když splníte podmínky. A že jich někdy je. „Každý den kontroluji letáky. Všechno si podtrhnu. Ale pak zjistím, že polovina věcí platí jen v úterý. Nebo jen o víkendu. Nebo že musím mít aplikaci, aktivovat si kupon v interaktivním letáku, jinak je zboží za plnou cenu. Člověk má pocit, že ho tahají za nos,“ říká paní Ludmila, bývalá účetní.

Některé nabídky dnes trvají sotva pár dní. Všechno je to vymyšleno tak, abyste přišli znovu, několikrát během týdne. Jenže senioři často nemají sílu, aby lítali po městě kvůli akčnímu zboží sem a tam. Co si nezvládnou koupit při jednom větším nákupu, to většinou oželí. A nakonec si připlatí. Není to tedy tak, že by si senioři stěžovali jen tak z rozmaru. Pro mnoho seniorů jsou dnešní praktiky opravdu matoucí. „Ztrácím přehled, co je opravdu sleva a co jen trik,“ přiznává pan Bohumil. A není sám. Proto senioři žádají férové podmínky, aby sleva byla sleva, informace byly čitelné a také, aby věrnostní karta platila bez nutnosti absolvovat online kurz digitální gramotnosti.