Ekonomové zveřejnili částku, kterou potřebuje důchodce k důstojnému životu. Sami by s tím nepřežili ani týden

Důchodci mají podle ekonomů vyžít celý měsíc s částkou, za kterou člověk ve středním věku nezaplatí ani hypotéku a základní nákupy. Samozřejmě, senioři hypotéky nesplácejí, ani neživí náročné děti na studiích, žijí tedy v úplně jiném finančním světě. Přesto se od seniorů očekává, že z této sumy pokryjí náklady na jídlo, léky, energie, dopravu i sociální život.

Přestože se může zdát, že senioři mají výrazně nižší výdaje než pracující, neplatí dětem školy, kroužky ani koleje a často už ani hypotéku, jejich život není nijak růžový. Odborníci sestavili přehled základních výdajů, které musí splácet průměrný český senior. Do výpočtu zahrnuli tyto měsíční náklady připadající na život jednoho seniora žijícího o samotě:

• Náklady na bydlení: nájem v bytě, platby za elektřinu a plyn, telefon a internet – 8 100 Kč,
• nákupy: potraviny, léky, drogerie, oblečení a obuv: 7 900 Kč,
• MHD, doprava: 400 Kč,
• volnočasové aktivity: 1 000 Kč.

V souhrnu? Téměř 17 a půl tisíce korun. A to neuvažují finanční rezervu pro nečekané výdaje, jako je nákup nových brýlí, nečekaná hospitalizace nebo oprava rozbitého spotřebiče.

Slevy pro seniory a zastropování doplatků za léky

Na druhou stranu nelze upřít skutečnost, že senioři mají řadu výhod a úlev. Za léky například letos zaplatí jen 1 000 korun ročně, dále mohou využít zlevněného vstupného, slevy na dopravu a dalších výhodných služeb, které za výhodnou cenu pořídí pouze lidé zpravidla nad 65 let. Smyslem těchto úlev je pomoci důchodcům zvládnout některé výdaje a umožnit jim prožít hodnotný sociální život. Senioři tak díky nim sice ušetří tisíce korun ročně, pořád ale nestačí na pokrytí ostatních výdajů.

Teorie versus realita

Dokázali by z této vypočítané částky vyžít sami odborníci, kteří k ní došli? Těžko. Člověk ve středních letech, který živí hypotéku, leasing, dvě děti na střední a chce žít aspoň trochu aktivním způsobem života, by se 17 tisíci nevyžil ani týden. Modelový rozpočet se od stolu stanovuje velmi lehce, život českých seniorů ale nefunguje podle tabulek a často musejí zvažovat, co si ještě mohou dovolit a co už ne.

Na jejich obranu, ekonomové jistě k výpočtu přistupovali v dobré víře a to, že řada důchodců žije na hraně, nedávají za vinu jim. Podobné propočty slouží spíše jako apel na současnou vládu, která jediná může seniorům pomoci, než jako výtka důchodcům, že jim peníze nestačí.

Rozdíly mezi seniory jsou obrovské

Navíc nelze zapomínat, že mezi seniory panují výrazné rozdíly. V délce života, zdravotním stavu, dostupnosti služeb a samozřejmě i v příjmech. Zatímco někteří důchodci pobírají solidní důchod, jiní, především ženy, které pečovaly o děti a kariéru přerušovaly, žijí z důchodu sotva přesahující hranici životního minima. Částka, která by tak měla stačit na „důstojný život“, tak zůstává jen hypotetickým číslem, které se s realitou míjí o několik tisíc korun měsíčně.

Důstojnost má svou cenu

Zatímco ekonomicky aktivní člověk si pod pojmem „důstojný život“ představí vlastní bydlení, provoz auta a aspoň nějaký životní komfort, senioři musí být o poznání skromnější. Jejich každodenní realita je střet s nutností volby. Jídlo nebo léky? Vnoučata nebo bydlení? Právě proto řada odborníků apeluje na skutečnost, že starobní důchody v Česku by měly být valorizovány nejen o inflaci, ale i o reálné náklady na důstojné stáří.

Důstojné důchody bychom tedy neměli považovat za něco luxusního. Důstojné důchody by měly být základním právem každého člověka, který celý život poctivě pracoval a podílel se na chodu společnosti. Pokud tedy ekonomové stanovují minimální důstojnou částku, měli bychom ji vnímat spíše jako minimum než jako pohodlný standard.