Tato česká rostlina byla zvolena nejošklivější na světě. Roste na každé druhé zahradě

V zahradách po celém Česku se to teď začíná zelenat. Přichází jaro a s ním i sezóna péče o květiny, keře a stromy. Zatímco některé rostliny si lidé pěstují pro jejich krásu nebo vůni, jiné zůstávají tak trochu ve stínu. Ne každá zahradní klasika totiž vzbuzuje obdiv.

Na jedné diskuzní platformě věnované botanice se nedávno rozjela debata o tom, která rostlina je vůbec nejméně atraktivní na světě. Výsledek? Překvapivě vyhrála česká stálice, kterou byste našli doslova za každým plotem, zejména na městských zahradách, například těch v Praze.

Nechtěný vítěz ankety

Mezi všemi možnými druhy květin, bylin a keřů se občas najde taková, která vzbuzuje spíš odpor než obdiv. V jedné z anket o nejméně vzhlednou rostlinu světa se tímto nelichotivým titulem „nejošklivější“ pyšně honosí pcháč oset. Přestože se to může zdát přehnané, faktem je, že tahle rostlina opravdu nevypadá jako něco, co by si člověk dobrovolně zasadil do záhonu. Co je ale ještě vtipnější, najdete ji téměř na každé druhé zahradě v Praze. Bez ohledu na to, jestli ji tam někdo chce, nebo ne.

Pcháč oset totiž nevyžaduje žádnou zvláštní péči, a právě proto se mu daří tak dobře. Jde o vytrvalý a mimořádně houževnatý plevel, který dokáže dorůst až do výšky jednoho a půl metru. Zvládne žít jak na suchých a kamenitých místech, tak i ve vlhčích lokalitách, a nejlépe se mu daří v půdách s vyšším obsahem dusíku. Tím pádem mu perfektně sedí městské a příměstské prostředí, kde půda bývá často bohatší na živiny právě kvůli lidské činnosti.

Pcháč se pyšní velmi pevnými kořeny

Odolnost pcháče není jen mýtus. Jeho kořeny mohou být dlouhé až dva metry a rozvětvují se do stran. Pokud se při rytí nebo pletí poškodí, není to pro rostlinu problém. Naopak. Každý kousek kořene může vyrůst v novou rostlinu, takže se pcháč během jednoho roku může rozšířit do všech koutů zahrady. To z něj dělá jednoho z nejúpornějších a nejotravnějších nepřátel každého pěstitele zeleniny nebo květin.

Navíc jeho nadzemní část během vegetace vyprodukuje tisíce semen, která roznáší vítr. Díky tomu se pcháč šíří rychle i tam, kde o něj opravdu nikdo nestojí. Když k tomu přidáme fakt, že z kořenů vypouští látky, které brání ostatním rostlinám v růstu, máme před sebou opravdu nechtěného souseda.

Květy sice píchají, ale voní

I když se o pcháči většinou mluví negativně, úplně zatratit ho by možná byla škoda. Jeho květy jsou sladce vonící a často je vyhledávají čmeláci, včely, motýli i další opylovači. Jsou většinou červenofialové nebo nachové, výjimečně se objeví i bílé květy, což bývá způsobeno specifickou půdní reakcí. Rostlina kvete v létě a přitahuje hmyz právě v době, kdy už jiných kvetoucích rostlin ubývá.

Zahradníci raději volí vidle než chemii

Zbavit se pcháče není jednoduché. Většina zahrádkářů se snaží rostlinu mechanicky odstranit, vyrýpáváním mladých rostlin, mulčováním nebo zakrytím země, aby se k ní nedostalo světlo. Použití herbicidů sice může pomoct, ale ne vždy je to efektivní řešení. Pcháč totiž často regeneruje i po aplikaci chemie, a navíc spousta lidí už dnes chemické postřiky na svých pozemcích používat nechce.

Pcháč je léčivý, ale jen pod dohledem

Zajímavé je, že zatímco v Česku se pcháč oset mezi běžně používané léčivky téměř neřadí, v Rusku je situace opačná. Tamní bylináři ho používají při různých zdravotních potížích, a dokonce mu přisuzují protinádorové účinky, především u ženských onemocnění. Nejčastěji se z něj připravují lihové tinktury, které se užívají po kapkách jako podpůrná léčba.

U nás ale panují obavy z možné mírné toxicity, a proto se doporučuje spíše vnější použití – například při koupelích nebo výplachu. Pokud se pcháč užívá vnitřně, měl by být vždy kombinován s dalšími bylinami a pod dohledem odborníka. Čaj z pcháče se například míchá s pelyňkem při zažívacích potížích nebo kolikách.