Zde je důvod, proč byste neměli vstávat mezi 6:00 a 7:30. Zaděláváte si na pořádný problém

Říká se, že úspěšní lidé vstávají ještě za tmy. Život ranního ptáčete ale není pro každého. Jste-li během dne nadměrně unavení nebo podráždění, možná by vám prostě jen pomohlo, kdybyste si mohli trochu přispat.

Budík zvoní ještě za tmy a řidiči se už chystají do ranní špičky. Všichni míří do práce a do škol, na silnicích se k tomu ještě mnohdy provádí nejrůznější práce. To je otrava! Podzimní a zimní měsíce se navíc v tomto ohledu řadí mezi vůbec ty nejproblematičtější. Dlouhé kolony ale neznamenají jen nepříjemnou cestu do práce a vytočeného řidiče, kupodivu se mohou začít odrážet i na naší psychice. Podle odborníků může vést dopravní stres ke zvýšené hladině kortizolu a zároveň přispívá k celkové únavě a podrážděnosti během dne.

Kdy jít správně spát

Dalším aspektem je ale také to, že mnozí z nás prostě neumí jít brzy do postele. Naopak, ponocování s mobilem v ruce se stává čím dál častějším. Chceme-li se však budit pravidelně například v šest ráno, měli bychom správně usínat před půlnocí. Muži potřebují sedm až osm hodin spánku, ženy si ale kupodivu s něčím takovým nevystačí. Z důvodu vyšší psychické zátěže a pro zachování hormonálního zdraví by měly spát osm až devět hodin. Pokud by tak chtěly ženy vstávat v šest ráno, měly by usínat už kolem deváté večer. Naopak muži „až“ kolem desáté.

Usínání po půlnoci by mohlo mít zdravotní dopady na tělo a na psychiku. Nedostatek kvalitního spánku oslabuje imunitní systém, což vede k větší náchylnosti k nejrůznějším nemocem. Dále existuje riziko rozvoje chronických onemocnění, jako je cukrovka nebo vysoký krevní tlak, případně problémy se srdcem. Trpí však i paměť a schopnost koncentrace. Objevit se mohou deprese, úzkostné poruchy nebo „jen“ podrážděnost, špatná nálada a zvýšená únava. Rozhození přirozeného spánkového rytmu pak často vede k poruchám spánku a usínání. Zároveň stoupá v těle hladina stresových hormonů v krvi, například kortizolu.

Někdo prostě ráno „nefunguje“

Existují ale i jiné důvody, proč není brzké vstávání pro každého. Mnozí lidé jsou zkrátka takzvané sovy. To znamená, že jsou přirozeně produktivnější večer. Během dne tak nejsou dostatečně výkonní a na své okolí mohou působit tak nějak zpomaleně. Motivace přichází až v pozdních odpoledních hodinách. Tito lidé rádi chodí do postele po půlnoci, v noci totiž pociťují nárůst kreativní energie a dobře se soustředí na práci. Brzké vstávání je pro ně naopak spíše stresovým faktorem.

Ranní vstávání pak samozřejmě není vhodné pro lidi, kteří pracují pozdě do noci nebo mají dokonce noční směny. Každý má také vlastní rituály. Někdo si zkrátka nechce zkracovat večer, po celém dni si touží užít oblíbený film a sklenku vína po boku partnera na pohovce – a ideálně bez dětí. O to všechno by se ale musel připravit, kdyby měl jít na kutě už v devět večer. Další lidé třeba zase kolem deváté teprve večeří. V šest ráno by ale nepociťovali hlad. Jiní mohou mít pravidelné večerní aktivity jako třeba kurz nebo nějaký zájmový kroužek.

Zkrátka a dobře, každý jsme jiný. V dnešní době se zároveň zvyšuje počet těch, kteří jsou časově flexibilní například kvůli tomu, že pracují z domova. Ti tak mohou dokončovat důležitý projekt do pozdních večerních hodin s vědomím, že nemusí ráno brzy vstávat tak, aby stihli přijet na sedmou do kanceláře. Vstávání ale není pouze otázkou zaměstnání. Například matky s dětmi budou určitě rády, když je nebude jejich malý uzlíček radosti budit každých dvacet minut a když si díky němu budou moci pro jednou alespoň trochu pospat.

Velkou otázkou je pak také vstávání o víkendech. Zatímco odborníci mají jasno v tom, že je pro lidský organismus nejdůležitější především pravidelnost, tedy stejný čas usínání i vstávání, mnozí si rádi v sobotu nebo v neděli přispí. To je ale škoda, můžeme si tak totiž narušit biologický rytmus. Spánkový deficit přitom nedoženeme.