Žák se zamiloval do své učitelky a rozhodl se jí vyznat lásku v den maturity. Dnes mají 4 děti

Byl to den maturitní zkoušky. Ona si vesele povídala s ostatními a on věděl, že tohle je okamžik, který si bude pamatovat do konce života. A nejenom kvůli maturitě. V rukou tisknul dopis – ručně psaný, stručný ale odvážný, rozhodl se dát jí ho po zkoušce. Vlastně se chvěl tak, že si nebyl jistý, jestli to zvládne. Miloval ji. Svou učitelku.

Byla o patnáct let starší, elegantní, krásná. Když mluvila o poezii nebo o tom, že „všechno opravdové je vždycky trochu šílené“, měl pocit, že mluví přímo k němu. A možná i mluvila. Tyto příběhy se nedají plánovat ani vysvětlit, ale dějí se častěji, než si lidé připouštějí. On byl tehdy jen maturant, ona zkušená žena, která si myslela, že jeho obdiv přejde s létem. Jenže nepřešel.

Chtělo to odvahu a citlivý přístup

Když jí po maturitě předal obálku – bílou, zastrčenou v kytici růží – jen se na něj usmála, obsah četla až večer doma. Byla to vyznání čistá, nepatetická, psaná rukou kluka, který se poprvé v životě nebál být upřímný. Napsal jí, že ji obdivuje a že si nemyslí, že je to jen pubertální pobláznění. Že mu změnila život tím, jak se dívá na svět. A že jí to musel konečně říct.

Zkušená žena s dlouholetou pedagogickou praxí najednou nevěděla, co má dělat. Cítila dojetí i překvapení, ale i vinu. A tak, jak později sama říkala, nejdůležitější bylo počkat. On odmaturoval, odešel na vysokou, žil svůj život. Občas jí napsal, později se začali vídat. 

Nebyl to žádný naivní kluk, ale dospělý muž. Když se nakonec skutečně dali dohromady, jejich okolí to nijak nepřekvapilo. Oni si prostě rozuměli.

Dnes spolu mají čtyři děti, psa a dům plný chaosu a smíchu. Často se tomu smějí – že jejich příběh začal u školní tabule.

Taková situace podle psychologů vzniká, když mladý člověk přenese city, důvěru a obdiv k autoritě do roviny, kterou sám vnímá jako lásku. Je to přirozený projev emocionálního zrání a není zdaleka výjimkou. Učitel bývá pro dospívajícího člověka často prvním vzorem, kterému věří, který ho inspiruje, a který mu rozumí na úrovni, jakou vrstevníci často postrádají. Není to tedy jen o romantických pocitech, ale o potřebě jistoty a uznání.

Docentka psychologie Hana Válková k tomu říká, že učitel v sobě často nevědomky spojuje tři role – autoritu, inspiraci a empatii. „Je to kombinace, která vytváří emocionálně silné pouto. Zamilování do učitelky nebo učitele nebývá o sexualitě, ale o identitě. Mladý člověk se skrze ten vztah učí rozpoznat, kým vlastně je,“ vysvětluje.

Nic neobvyklého

Učitelé sami přiznávají, že podobné situace nejsou výjimečné, zejména na středních školách, kde emoční vývoj studentů prochází dramatickou proměnou. Většina z těchto citů vyšumí, jakmile studenti dospějí a narazí na první skutečné vztahy. Ale někdy se cit vyvíjí dál v hluboký respekt a později v opravdovou lásku. Tak, jako tomu bylo i v tomto příběhu.

Podobný životní scénář ostatně zná i světová politika. Francouzský prezident Emmanuel Macron si také vzal svou bývalou učitelku, Brigitte. I v jejich případě začalo vše jako studentský obdiv a pokračovalo celoživotním partnerstvím. Příběh, který kdysi budil údiv i posměch, se nakonec stal symbolem toho, že opravdová láska se řídí vlastními pravidly. Macron kdysi řekl, že kdyby se měl rozhodnout znovu, udělal by to stejně. A možná to říkají všichni, kdo se do podobné situace dostanou. Protože vědí, že nejde o racionální volbu, ale o spojení, které přetrvalo zkoušku času.

Z pohledu psychologie je výjimečné, když se vztah, který začíná nerovnovážně, dokáže časem vyvinout v rovnocenné partnerství. Vyžaduje to odstup, zralost a trpělivost, kterou dnes má málokdo. Mnohdy takové příběhy selžou, protože jeden dospívá rychleji než druhý. Ale když se oba dokážou setkat „ve stejném čase“, vzniká něco opravdového – a to už není jen o učitelce a studentovi.

„Nikdo by neměl dělat unáhlené kroky. Ale někdy musíte říct to, co cítíte – i kdyby to mělo být naposledy, kdy se potkáte,“ uzavírá po letech hlavní protagonista našeho příběhu.

Zdroje: zpravy.aktualne.cz, heroine.cz, researchgate.net, iDNES.cz