Tuhle učebnici měl doma každý školák. Dnes má hodnotu zlata a nejspíš ji máte stále doma

Na první pohled by mohla vypadat bezvýznamně. Kniha s jednoduchou grafikou, zažloutlými stránkami a měkkou vazbou, jakých byly kdysi tisíce. Přesto může jít o sběratelský artefakt, jehož hodnota výrazně převyšuje původní cenu. Staré výtisky, které dříve běžně kolovaly mezi školními lavicemi, se dnes objevují na aukcích za nečekané částky.

V některých případech nejde jen o retro design nebo sentiment. Rozhodující je rok vydání, stav výtisku, ilustrace a vydavatel. Publikace, které dnes stojí jen pár desítek korun v antikvariátech, mohou mít v původním vydání cenu i v řádu tisíců. Mnozí si přitom ani neuvědomují, že je stále mají doma, na půdě, ve sklepě nebo ve staré knihovně.

Z obyčejné učebnice je sběratelský unikát

Tou ikonickou učebnicí, která patřila k prvnímu školnímu roku každého dítěte, je slabikář. První čtenářská knížka, díky které se děti učily rozpoznávat písmena a skládat slova, je nejen nositelem nostalgie, ale často i cenným sběratelským artiklem. Zatímco dřív ji měla doma každá rodina s malým školákem, dnes se některé staré slabikáře prodávají na aukčních portálech i za tisíce korun.

Na aukčních webech se v posledních letech objevují slabikáře z různých dekád. Cena se odvíjí od jejich stáří, ilustrací, počtu vydání a celkového stavu. Například Mystický slabikář Karla Weinfurtera z roku 1932 se aktuálně nabízí za 5 550 Kč, zatímco klasický slabikář z roku 1965 vyjde zhruba na 2 200 Kč. Nechybí ale ani opravdové unikáty, jako je učebnice z roku 1827 za 3 000 Kč.

Slabikáře mají za sebou bohatou historii

První známý český slabikář vyšel už v roce 1541. O století později následoval tisk Jana Blahoslava, který pro tuto učebnici zavedl dodnes užívaný název odvozený od výuky slabik. V 18. století se spolu s reformou školství v čele s Marií Terezií začaly slabikáře šířit plošně. Od počátku však nešlo jen o techniku čtení, slabikáře odrážely i dobové hodnoty. V některých se děti učily nejen číst, ale i modlit, učebnice obsahovaly náboženské texty a v některých případech dokonce i pasáže o nutnosti fyzických trestů.

Na popularitě získal také slabikář Josefa Kožíška „Poupata“, který vycházel od roku 1913 a byl používán až do konce 40. let. Významný byl i slabikář s ilustracemi Mikoláše Alše z roku 1897 nebo poválečný titul s výtvarným doprovodem Oty Janečka. Ten byl v roce 1977 oceněn na mezinárodní výstavě knih v Lipsku. Ilustrace hrály u slabikářů vždy významnou roli, jejich vzhled ovlivňoval nejen atraktivitu učebnice pro děti, ale i její dlouhodobou popularitu.

Dnes už slabikáře nevycházejí pouze v jednotné podobě. Zatímco dříve byl jednotný pro všechny školy, dnes mají učitelé na výběr z různých verzí od několika nakladatelství. Všechny však musí být schválené ministerstvem školství a projít procesem akreditace. Existují i moderní digitální verze doplněné o QR kódy, interaktivní cvičení a audio doprovod. Přesto řada rodičů i učitelů stále dává přednost klasickým papírovým verzím s ilustracemi.

Sběratelé slabikářů hledají poklady po celém světě

Sbírání slabikářů je dnes poměrně populární koníček. Příkladem je Zdeňka Markovičová z Vyškova, která má ve své sbírce přes 120 kusů z různých koutů světa, od Evropy přes Čínu až po Afriku. Mezi sběrateli je však nejvýznamnější postavou Štefan Peteja z Bardejova, který vlastní přes 500 slabikářů, a je považován za největšího sběratele na světě. Podle některých historiků jsou slabikáře jedinečným pramenem pro výzkum jazykové kultury, dobových hodnot i vývoje vzdělávacích metod.

Pokud tedy doma ve skříni nebo na půdě objevíte starou dětskou učebnici se známými větami jako „Ema má mísu“ nebo „Máma mele maso“, možná držíte v ruce knihu, jejíž hodnota dnes přesahuje stovky nebo i tisíce korun.