Toto vlakové nádraží je národní ostudou Česka. Slušný občan se mu vyhne obloukem

Smíchovské nádraží v Praze. Pokud jste tam v posledních letech někdy vystoupili z vlaku nebo tam snad rovnou začínali cestu, pravděpodobně vám nevyskočila na tváři radost. Tmavá hala, zastaralé značení, věčný zmatek, podivná zákoutí a občas i zvláštní společnost. Někdo se tomu místu vyhýbá úplně, jiní se jím musí denně proplétat.

Smíchovské nádraží není žádný nováček. První cestující tu přivítali už 14. července 1862. Tehdy šlo o velkou slávu. Stanice byla vybudována jako konečná České západní dráhy, která spojovala Prahu s Plzní a později vedla až do Bavorska. Byl to krok do moderní doby. Místo, které se stalo branou na západ.

Během dalších let se nádraží rozrůstalo. V roce 1872 se připojila Buštěhradská dráha z Hostivice a v roce 1873 začaly do Smíchova jezdit vlaky i z Mostu. Stanice se rychle stala důležitým uzlem nejen pro osobní dopravu, ale i pro zboží a průmysl. Smíchov kvetl a nádraží bylo jeho tepnou.

Původní výpravní budova moc dlouho nesloužila. V 50. letech dvacátého století se nad ní zavřela historie a nahradila ji nová stavba od architektů Jana Zázvorky staršího a Jana Žáka. Vznikla tehdy moderní funkcionalistická budova, která měla být nejen praktická, ale i trochu reprezentativní. V prostorné odbavovací hale dodnes najdete sgrafito od výtvarníka Richarda Wiesnera. Velký motiv s budovatelskou tematikou sice dnes působí trochu jako z jiného světa, ale pořád má své kouzlo. Je to taková připomínka doby, kdy se stavělo s elánem a vírou, že všechno bude jen lepší a větší.

A pak to šlo z kopce

Bohužel od té doby už toho moc pozitivního nepřišlo. Nádraží začalo pomalu chátrat. Fasáda se odlupovala, značení zastarávalo a podchody působily spíš jako kulisa z temného filmu než jako bezpečný prostor pro cestující. Místo, které dřív hrdě vítalo návštěvníky hlavního města, se stalo synonymem zanedbanosti.

Kdo sem dorazil večer, často přidal do kroku. A i ti zvyklí Pražané si radši počkali na jiném nádraží, pokud mohli. Zkrátka Smíchov dostal na čelo nálepku ostudy, a ta se ho držela dlouhé roky.

Velká proměna za pět miliard

Ale teď se to má konečně změnit. V únoru 2024 byla oficiálně zahájena dlouho očekávaná rekonstrukce. Ta potrvá do roku 2027 a podle plánů přijde zhruba na 5,2 miliardy korun. Zní to jako vysoká částka, ale když se podíváte, co všechno se má stát, dává to smysl.

Nádraží projde kompletní proměnou. Vzniknou nová nástupiště, podchody se prodlouží a konečně bude všechno bezbariérové. Přibude lávka přes koleje, lepší napojení na městskou dopravu a celý prostor bude mnohem přehlednější. Cestující už se nebudou muset ptát, kde najdou kolejiště čtyři a proč značení neodpovídá realitě. Všechno dostane nový řád.

Chvíli to ještě potrvá

Rekonstrukce ale běží za plného provozu, což není úplně jednoduché. Někdy se musí zavřít kus ulice, jindy dojde k výluce tramvají nebo k omezení přístupu k některým částem nádraží. To všechno je teď součást života na Smíchově. Ale většina lidí to snáší s klidem, protože ví, že výsledek bude stát za to.

Po dokončení rekonstrukce by se Smíchovské nádraží mělo stát třetím největším dopravním uzlem v Praze. Hned po hlavním a Masarykově nádraží. Získá nový název, jednoduše „Nádraží Smíchov“, a nový kabát, který by měl být moderní, funkční a přívětivý.

Konečně důvod, proč se sem těšit

Po více než 160 letech od svého otevření se Smíchovské nádraží dočká zasloužené obnovy. Z místa, které lidé míjeli s ohrnutým nosem, se má stát důstojný dopravní uzel jednadvacátého století.

Možná už brzy nebude potřeba se tomuto místu vyhýbat. Možná si sem jednou rádi skočíme nejen na vlak, ale i na kafe. A třeba si při čekání na spoj s úsměvem vzpomeneme, jak dlouhou a složitou cestu tohle nádraží ušlo.