Student nedokázal vyřešit fyzikální úlohu, ale místo toho dal brilantně vtipnou odpověď
Sledovat v Google Zprávách
Jeden student ve Slovinsku nebyl schopen vyřešit obtížný fyzikální problém. Ohromil svého učitele a díky pořízené fotografii také svět internetu svou nečekanou, ale geniální odpovědí na zadanou úlohu. Děti či mladí lidé mají často bujnou fantazii. Ta může být ve školní třídě či učebně mocným a často velmi vtipným nástrojem. Stane se, že si žák či student neví rady se zadanou úlohou. Nedokáží ji vyřešit. Jenže v ten okamžik použijí kreativitu a fantazii. Výsledkem toho může být nečekané, vtipné nebo dokonce geniální řešení úlohy.
Slovinský student dostal v hodině fyziky otázku, kterou nedokázal správně vyřešit. Základem zadání bylo nakreslit schéma zapojení elektrického obvodu při měření odporu metodou UI. Otázka za 4 body zněla: „Jaký je odpor obvodu (použijte vzorec)?“ Protože úkol vyžadoval použití příslušných vzorců, které neznal nebo si na ně nedokázal vzpomenout, využil své kreativity a nakreslil správný vzorec, který, jak napsal, byl v garáži. Přestože za svou vynalézavost v testu velmi pravděpodobně nezískal žádnou pěkné ohodnocení či známku, jím navržené neobvyklé řešení problému se stalo skutečným hitem na internetu. A pokud měl jeho učitel smysl pro humor, mohlo řešení na jeho tváři při opravě testu vyvolat úsměv.
Pro ty, co se stále ještě nesmějí. Slovo formule znamená ve slovinštině vzorce, v množném čísle. V tomto případě si student v nouzi vzpomněl na název pro nejrychlejší závodní auta světa, tedy formule. A pak už jen zaúřadoval jeho vtip. Kam patří formule? No přece do garáže.
Možná to taky znáte ze svého bývalého studentského života. Za starých časů v době bez internetu zapadla spousta takových geniálních vtípků do propadliště dějin. Zasmál se učitel, když chtěl, podělil se s ostatními studenty. Zasmála se pak celá třída či učebna a daný žák či student byl hrdinou dne. A pak na tu příhodu všichni pořád dokola vzpomínají při pravidelných třídních srazech. Jednu takovou také pamatuji. V hodině chemie na střední škola řekla profesorka mému spolužáku, ať jde k tabuli. Když tam tak stál, říká mu: „Pane Nováku, napište olovo.“ A kolega Novák napsal pěkně postupně slovo: o-l-o-v-o. Co na tom, že po něm profesorka chtěla zapsat chemickou značku olova. Všichni jsme se hezky zasmáli a bez vzpomínky na tento vtípek se neobejde žádný třídní sraz.
Doba internetová však přeje archivaci takových příhod. Existují i různé internetové stránky, kam může kdokoliv poslat svůj příspěvek ze své školy, aby pobavil celý svět. Genialita řešení je tak zaznamenána možná na věčné časy. A některé z příhod se stanou základem pro vytvoření samostatného vtipu v psané podobě, který pak může třeba kolovat po světě v ústním podání. Někdy můžeme podezírat, že se vymýšlením citátů, historek a vtipů na téma fyzika, matematika apod. baví sami profesoři, ale bez důkazů to nelze stoprocentně říci nikdy. Ale to asi není podstatné.
Pár takových webových stránek zaznamenávajících humor z hodin fyziky, matematiky a dalších předmětů lze nalézt i na českém internetu. Na několika příkladech posuďte sami, zda jde o umělou konstrukci a nebo jde opravdu o historický záznam skutečné události.
Profesor pokládá studentovi při zkoušce z fyziky záludnou otázku: „Představte si, že na protějším kopci odpálím dělo. Uslyšíte nejprve ránu, nebo nejprve uvidíte záblesk?“
První zkoušený student odpoví takto: „Nejprve uslyším ránu. Když zapnu televizi, také nejprve slyším zvuk a teprve později obraz.“
Druhý zkoušený student odpoví ještě originálněji: „Nejprve uvidím záblesk, protože oči jsou ke kopci blíže než uši.“
Profesor se ptá studenta: „Jezdí tramvaj na stejnosměrný, nebo střídavý proud?“
Student odpovídá: „Na střídavý.“
Profesor: „A nejezdila by potom tam a zpět?“
Student bezelstně odpoví: „Ale to ona přece dělá!“
Obecně lze vtipné, originální až geniální odpovědi studentů při zkouškách nebo v písemných testech zahrnout do jedné velké množiny jevů označovaných jako Humor ve škole. V roce 2013 vydala Masarykova univerzita v Brně publikaci právě s názvem Humor ve škole. Autorka Klára Šeďová se v knize věnuje fenoménu humoru ve školním prostředí. Přináší výsledky původního empirického výzkumu, v němž jako datový zdroj slouží písemná vyprávění žáků a učitelů popisující jejich humorné zážitky ze školy.
Prostřednictvím narativní analýzy těchto textů zkoumá jednak typické podoby školního humoru, a také funkce, které humor plní v sociálním životě a vzájemných vztazích žáků a učitelů. V kapitole osmé nazvané příznačně Čemu se smějí učitelé se autorka dotýká právě i tématu humoru, který ať už vědomě či nevědomě tvoří žáci a který pobaví i učitelé. A právě nějaký takový pedagog, kterého žáci dokáží pobavit, byl na počátku teď už virální odpovědi studenta ze Slovinska.
Zdroj: n1info.si, mentzl.webz.cz, digilib.phil.muni.cz
