V této zemi považovali české řemeslníky od 19. století za nejlepší na světě. Dodnes je zde platí zlatem

Pokud se vám život v Česku nelíbí, například kvůli tomu, že za těžkou práci vyděláváte málo, máte možnost nejen pracovat legálně v zahraničí, ale rovnou i emigrovat. Přesně to udělala velká část našich předků, kteří se rozhodli pro život v úplně jiném světě. Kam odjeli, jak se jim tam dařilo a daří dodnes? Stále platí přísloví, že mají Češi zlaté ručičky?

Češi do zahraničí migrovali mnohem více, než se na první pohled může zdát. Nebyly to jen Spojené státy americké, ale také velká část Evropy, včetně Balkánu.

Jak, kam a proč Češi migrovali

Pojďme si objasnit trochu historického kontextu. Češi nebyli ojedinělými migranty. Většinou migrovali kvůli nepříznivé ekonomické situaci, válečným konfliktům nebo s vidinou získání nových pozemků. V mnohých ohledech takto Češi migrují dodnes.

Není s podivem, že mnohé české kroky vedly na Balkán a to zejména v 19. století, kdy jsme byli součástí habsburské říše. Důvodem byla hospodářská krize v období Marie Terezie a porážka revoluce v roce 1848, kvůli čemuž se Češi začali přesouvat za vidinou lepšího života směrem na jih, tedy do oblastí Srbského Banátu (zemědělci a pracovníci v dřevařském průmyslu), Chorvatska (hlavně zemědělci, řemeslníci, učitelé), Slovinska (učitelé a různí odborníci napříč obory), Bosny a Hercegoviny (po okupaci Bosny potřebovalo Rakousko-Uhersko do oblasti přesunout zaměstnance železnic, vojáky a úředníky). Ještě v období mezi válkami ve 20. století žilo v tehdejší Jugoslávii více než 40 000 Čechů, ale jejich počty se postupně snižují.

Zajímavou historii mají migrace Čechů na Ukrajinu v tehdejším Ruském impériu. V 18. a 19. století to ještě celkem šlo, protože to byla doba reforem carevny Kateřiny II. a Češi nebyli jediní, kteří mohli ruské území kolonizovat, obzvláště jih Ukrajiny „Novorossije“. Nejznámější byli volynští Češi v oblasti Volyně na dnešní Ukrajině po roce 1868, kde do začátku 20. století žilo přes 30 000 Čechů. Po bolševické revoluci a druhé světové válce ovšem docházelo k opětovnému návratu a repatriaci volyňských Čechů do Československa.

Další oblíbenou zemí ve 20. letech 20. století byla pro Čechy Francie, kde by se dalo napočítat až 80 000 Čechoslováků.

Asi nejznámější migrací byly útěky na západní hranice socialistického Československa, tedy do Německa a Rakouska kvůli totalitnímu režimu, který v Československu neprodyšně uzavíral hranice a mnohdy pokusy o útěk potlačoval střelbou ostrými. K největší vlně migrace došlo bezprostředně po okupaci v roce 1968, kdy se hovoří o 150 000 obyvatelích. Následně až do roku 1989 to bylo dalších více než 300 000 osob. Díky tomu Češi začali tvořit nemalé enklávy v různých státech západního světa, včetně USA, Austrálie, Velké Británie a Kanady.

Češi ve Spojených státech

Vůbec nejvíce Čechů se usazovalo od 19. století ve Spojených státech amerických. Zásadní byla vidina kvalitnějšího a svobodnějšího života, která se pojila s dostatkem volných pozemků a pracovních příležitostí. Spojené státy byly dravcem západního světa a ne nadarmo se říkalo, že si každý chce žít svůj „americký sen.”

Do Ameriky tak zprvu odplouvali manuálně zdatní lidé, kteří pracovali v různých řemeslech a továrnách. Hlavně ve stavitelství, sklářství a různých odvětvích průmyslu, ale i zemědělství. Nemalý počet Čechů tvořili i političtí migranti, kterým hrozilo zatčení na území Rakousko-Uherska. Jedním z takových příkladů byl i budoucí prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Mezi českou elitu, která dále působila krátkodobě nebo celoživotně v USA, patřili:

• Antonín Dvořák
• Anton J. Čermák
• Madeleine Albright
• Miloš Forman

Nejvýznamnější místy české migrace byla velká města jako Chicago, Cleveland, St. Louis a New York. A vzhledem k tomu, že Češi patřili mezi manuálně zručné i ve své domovině (české země byly nejprůmyslovější částí Rakousko-Uherska), není divu, že se stali vyhledávanými ve svých oborech. Tato praxe platí i v současnosti, ale s tím rozdílem, že Češi do USA spíše jezdí na krátké pracovní pobyty a nejčastěji se věnují například zednictví, instalatérství, zahradnictví nebo obkládání. Někteří samozřejmě v USA nebo Kanadě už zůstanou, pokud se jim politická situace v Česku dlouhodoběji příčí kvůli rostoucímu populismu a nedávné hospodářské krizi.

Kam Češi „utíkají” dnes?

Dnes už nemusí nikdo emigrovat, pokud nechce. Obzvláště Češi v pohraničí jednoduše dojíždějí za lépe placenou prací do Německa a Rakouska. Díky tomu vznikají různé příhraniční spolupráce nejen v oblasti kultury, také v rozvoji infrastruktury.

Navíc se ukazuje, že Češi umí patřit mezi prominentní rezidenty ve středomořských a černomořských oblastech. Je to dáno nízkou cenou místních nemovitostí, která je dokonce často i nižší, než cena nemovitostí v Česku. Oblíbené jsou reality ve Španělsku, Itálii, Chorvatsku, ale také v Bulharsku nebo Rumunsku. Výjimkou není ani Rakousko v příhraničních oblastech, které rakouské obyvatelstvo vylidňuje kvůli lepšímu životu v blízkosti Vídně.

Zdroje: migrationpolicy.org, czechfriends.org, ceskatelevize.cz, seznamzpravy.cz