Všichni říkají, že je to šmejd a nevozili by s ním ani dřevo. Já jsem ale automechanik a za tohle auto bych dal ruku do ohně

Možná jste už taky slyšeli tuhle větu: „Feldu bych dneska nevzal ani zadarmo. S tou bych nevozil ani dřevo, vždyť je to šrot.“ A je pravda, že v době, kdy se z každého parkoviště šklebí pět let staré SUV, je stará Felicia PickUp častým terčem vtipů. 

Zkušený automechanik, kterého jsme oslovili, to ale vidí úplně jinak. „Pokud bych měl vybrat auto, za které dám ruku do ohně ve smyslu každodenní služby, levného provozu a minimální pravděpodobnosti, že mě zradí v lese, na stavbě či v zimě na horách, padne volba právě na ni.“

Škoda Felicia PickUp nebylo jen pracovní vozítko, je to geniálně jednoduchý automobil, který v éře devadesátých let postavil základy všedního podnikání, drobného řemesla i chalupářského života. V době, kdy byl užitkový vůz stále pro mnohé luxusem, znamenala Felicia PickUp možnost dostupně a bez přehnaných nároků na servis, techniku nebo elektroniku zabezpečit jak každodenní práci menším firmám, tak soukromý provoz.

Kdo ji uměl používat, věděl, že dostává do rukou spolehlivé, téměř nezničitelné auto, které s trochou péče a selského rozumu přežije nejen novější i dražší konkurenty, ale často i „moderní“ auta vyšších tříd.

Dřív král českých silnic a dvorků

Vzpomeňte na doby, kdy se Felicia Pickup prodávala jak na běžícím páse. Řidiči z vesnic, stavebníci, zahradníci, elektrikáři i rozvážková služba – pro všechny byla felda pickupka symbolem dostupnosti, jednoduchého servisu a hlavně toho, že „když se něco pokazí, tak to spravíš za pár stovek sám, nebo v každé druhé autodílně po celé republice“. Lidé si s ní odváželi tvárnice na chalupu, květiny na tržiště, palety briket a v zimě třeba i dvacet pytlů brambor.

Jednoduchý layout rámu, dobře dimenzovaný zadní zavazadlový prostor (často v provedení s laminátovou korbou nebo pakety pro těžší provoz), kompaktní rozměry i slušná nosnost – to byly argumenty, kterými Felicia Pickup smetla z tehdejšího trhu překombinované dovozy i staré domácí Avie.

Spolehlivost ocenil každý, kdo potřeboval pracanta

Benzínové motory 1.3 byly nesmrtelné – s rozvody řetězem, jednoduchou elektronikou, které, pokud jste měnili olej a občas dali nové svíčky, opravdu vydržely 300 až 400 tisíc kilometrů. Diesel s označením 1.9D šel už na konci výroby na dračku, protože dokázal jet dlouhé stovky kilometrů na kanystr paliva. Spousta feld jede dodnes!

Auta, která prostě statisíce snesou

Zeptejte se těch, kdo s pickupkou najeli desítky tisíc v terénu: „Zažili jste někdy, že by vás nechala v lese? Ne. V nejhorším šla nastartovat i přes drát, když nefungoval imobilizér, nebo jste na místě přebastlili měnič nebo relé. Pokud odešel alternátor, dal se vyměnit do dvou hodin. Když praskl výfuk, zavařil se nebo vyměnil za pár korun.“ Náhradní díly byly levné, dostupné všude – a přitom zcela kompatibilní napříč obdobím výroby. Mechanická relé, jednoduché řazení, jasná kabeláž a minimum plastových ptákovin – to je recept na auto, které přežije takřka cokoli.

Proč dnes taková nenávist? Závist i zapomnění

Ano, doba pokročila. Dnes je běžný automat, parkovací senzory, klimatizace a Apple CarPlay. Felicia Pickup je proti tomu všechno, jen ne módní luxus. Nesmíříte se s absencí airbagů, tempomatu nebo asistenta jízdy v pruhu. Ale ruku na srdce: Kolik moderních pickupů spraví běžný řemeslník jako puzzle? A ti, kdo si cení spolehlivosti a mají odvahu vzít auto do terénu, kde „to schytá“, dobře vědí, že Felicie Pickup v sobě má jakousi nezničitelnost, kterou vám žádná reklama na SUV nezaručí.

Největší síla téhle legendy je ve zkušenostech těch, kdo ji dali šanci. „S Feldou jsem dvacet let rozvážil zeleninu na tři trhy, měl jsem starý nafták, olej jsem měnil vždycky sám a utáhla dvě tuny nejen na papíře, ale i v lese. Kde konkurence stála, já jsem s Felicií vyjel. V nouzi jsem v ní i přespal. Dneska už sice řídím novou dvanáctisetkilovou dodávku, ale feldu bych prodal jedině s těžkým srdcem.“

Podobných vzpomínek je plné každé fórum o starých škodovkách: „Čím víc na ni nadávají, tím radši ji mám. Pro mě byla vždycky jistota. Jednoduchá, levná, nikdy mě nevypekla. A na chalupu? Neznám lepší auto.“

Dnes koupíte Felicii Pickup za zlomek původní hodnoty a pokud to není prodřená korba s rezavou kapotou, věřte, že i mladý mechanik v ní najde geniální školu života. Pokud je šance zachovat starší stroj, kde všechno dává smysl, je škoda zahodit ji pod nánosem ironie. Doba sice pokročila, ale legendy – tedy auta, co vozí dříví a nikdy se nebojí odvézt ani půl domu nebo stavební suť – zůstanou navždy.