Luboš svůj socialistický kostitřas nesnášel a prodal ho hned po revoluci. Rve si vlasy, protože by za něj teď dostal 1 000 000 Kč

Pan Luboš se svého socialistického auta zbavil hned po revoluci a dnes si často klade otázku, zda to nebyla chyba. Není v tom ale sám. Mnoho lidí, kteří v devadesátých letech prodali stará auta za pár korun, dnes sleduje, jak jejich ceny vystřelily do závratných částek.

Před několika lety to potvrdila i dražba v Lysé nad Labem, kde se ukázalo, že i na první pohled obyčejná Škoda 100 může mít cenu luxusního vozu.

Od nenáviděného „kostitřasu“ k drahému sběratelskému kousku

Škoda 100, přezdívaná lidově „stovka“, se vyráběla v letech 1969 až 1977. Pro mnoho lidí tehdy představovala dostupné rodinné auto, ale ve srovnání se západní konkurencí šlo o vůz technicky zastaralý a nepříliš pohodlný. Měl motor uložený vzadu, slabý výkon a interiér, který dnes působí stroze až spartánsky.

Mnozí majitelé si proto po roce 1989, kdy se otevřel automobilový trh, rychle pořídili něco jiného a „stovky“ šly z domu často za pár tisíc korun. Luboš tak svůj vůz prodal hned po revoluci s pocitem, že se zbavil nepohodlného a zastaralého auta. Netušil, že právě podobné kousky dnes budí mezi sběrateli obrovský zájem.

Aukce v Lysé nad Labem šokovala odborníky

V roce 2021 se na dražbě v Lysé nad Labem objevila Škoda 100 L De Luxe z roku 1974. Šlo o výjimečně zachovalý kus s minimálním nájezdem a původním lakem. Právě tato kombinace vedla k tomu, že cena vyšplhala na 1,85 milionu korun. Odborníci z aukční síně tehdy uvedli, že podobný výsledek nikdo nečekal a že jde o rekordní částku za tento typ vozu.

Tento příběh ukazuje, že staré „socialistické kostitřasy“ se stávají cennými sběratelskými předměty. Zatímco ještě před deseti lety bylo možné koupit stovku v dobrém stavu za pár desítek tisíc, dnes se ceny vyšplhaly na statisíce a ve výjimečných případech i přes milion.

Proč se ceny tak rychle zvedají

Zájem o klasické vozy roste v celé Evropě. U škodovek je navíc silný sentiment – jde o auta, která vlastnila většina rodin v bývalém Československu. Pro mnohé sběratele je lákavá představa vrátit se k vozu, ve kterém jezdili jejich rodiče nebo prarodiče.

Významnou roli hraje i fakt, že řada vozů se v devadesátých letech zlikvidovala. Mnoho majitelů je tehdy prodalo do šrotu, protože neměla téměř žádnou hodnotu. Díky tomu dnes existuje jen omezený počet dobře zachovalých exemplářů, což žene ceny nahoru.

Odborníci připomínají, že hodnotu zvyšuje hlavně původní stav bez úprav, nízký počet najetých kilometrů a doložitelná historie. Auto, které zůstalo desítky let v garáži a bylo pečlivě udržované, má dnes cenu zcela odlišnou od běžně používaného kusu.

Investice, která se nemusí vyplatit 

Nákup starých škodovek dnes řada lidí vnímá jako investici. Český rozhlas upozornil, že auta z éry socialismu mohou být „zlatým vejcem“, ale také rizikem. Ceny sice rostou, ovšem jen u skutečně unikátních kusů. Běžně opotřebovaná auta bez historie nemají tak vysoký potenciál.

Aukce z Lysé nad Labem se stala symbolem, že i zdánlivě obyčejný vůz může získat status cenného sběratelského předmětu. Přesto je dobré připomenout, že nejde o pravidlo, protože milionové částky se týkají jen výjimečných exemplářů.

Lubošův povzdech a dnešní realita

Luboš, který prodal svou stovku hned po revoluci, by dnes za podobný vůz mohl dostat více než milion. Jeho tehdejší rozhodnutí bylo logické, protože vůz pro něj nepředstavoval žádnou hodnotu. Dnes se ale při pohledu na výsledky dražeb neubrání pocitu, že mohl vlastnit skutečný poklad.

Příběh je varováním i inspirací zároveň. To, co se v určité době zdá jako nepotřebný „kostitřas“, může mít po letech obrovskou hodnotu. Historické škodovky se tak stávají nejen vzpomínkou na minulost, ale i zajímavou investiční příležitostí.

Zdroje: pardubice.rozhlas.cz; zpravy.aktualne.cz; garaz.cz