Prohlédněte si tajnou Škodu Sagitta. Svou dobu předběhla o 100 let

Kdyby se v garážích pamětníků a depozitářích Škody konalo setkání vizionářských kousků, prototyp Sagitta by si z celého dne nejspíš vychutnal nejvíc pozornosti od mladých automobilových designérů i snílků připravujících koncepce aut pro přeplněná města budoucnosti. Je to auto, které většina Čechů nikdy neviděla naživo, a opravdovou legendou se stalo spíš mezi znalci a v archivech, kam ještě nepronikl všudypřítomný online marketing. A právě dnes by jeho čas konečně přišel.

Škoda Sagitta vznikla ve druhé polovině 30. let ve stínu slávy modelů Popular a Rapid. Svět se tehdy tvářil, že čím je auto delší, těžší a majestátnější, tím víc prozrazuje o postavení svého majitele. Jenže konstruktéři v Mladé Boleslavi tušili, že klíč k masové motorizaci vede úplně jinudy – k mrštným, lehkým, dostupným miniautům, která nezatíží rozpočet ani životní prostředí a projedou i nejužší uličky. To samé, co dnes řeší metropole plné dopravních zácp a parkovacích válek.

Nadčasová škodovka

Sagitta měla vše, co je dnes definicí trendu: miniaturní rozměry (3,4 metru délky!), nízkou váhu (580 kg) a naprosto minimalistickou pohonnou jednotku. Dvouválcový motor o objemu 845 cm³ zvládl vůz rozjet na 70 km/h s průměrnou spotřebou kolem 5,5 l/100 km – to je výsledek, za který by se nemusely stydět ani některé moderní „eko-kategorie“ současnosti. Koncepce byla skutečně neobvyklá: vzduchem chlazený čtyřdobý dvouválec do V s výkonem 11 kW, převodovka vzadu („transaxle“ layout), nezávislé zavěšení všech kol, výkyvné polonápravy, superjednoduchá údržba a sedadla pro čtyři osoby. Vývojáři dokonce testovali různé karoserie – vznikly kabriolety, kupé a čtyřsedadlový sedan. Zadání znělo: Postavte auto, které si dovolí i nižší třída.

Celkem vzniklo pouze sedm vozů a Sagitta nikdy nedošla do sériové výroby, ačkoliv byla ve své kategorii ve skutečnosti dál než legendární Popular. Z dnešního pohledu těmto prototypům nahrává pokrokové myšlení jejich konstruktérů; až za dekády se světoví výrobci začali houfně vracet k filozofii malých aut od Mini přes Fiat 500 až po stylový Smart a elektrické městské mini-crossovery. Současný boom carsharingu, mikroaut, aut pro ucpaná velkoměsta, to všechno Sagitta nečekaně „prototypovala“ už v roce 1937. Název – latinsky šíp – je nejen symbolikou značky, ale i příštího trendu: narvat se rychle, stylově a elegantně do nejhustšího provozu.

Nedoceněný minivůz by se dnes nejspíš dočkal své slávy

Škoda Sagitta byla vyřešena promyšleně do detailu: Páteřový rám, úsporné chlazení, absence diferenciálu kvůli úzkému rozchodu (takže výborně projížděla blátem i pískem na venkovských cestách), kapota se otevírala celá, včetně masky a motoru, vzduchová vrtule pro chlazení byla z hliníku. Hřebenové řízení, elegantní poměry mezi proporcemi a univerzálnost karoserie – pro znalce designu i inženýrství učebnicové řešení. Auto bylo schopné pojmout 4 osoby i větší nákup či cestovní zavazadla.

Je fascinující, jak moc jsme roky Sagittu odmítali jako historickou bizarnost, a přitom by do dnešního městského provozu padla jako ulitá. Kdyby byla v nabídce v době, kdy většina lidí na auto nedosáhla, mohla být skutečným fenoménem. Potřebovala by dnes jen elektrickou variantu, barevný infotainment do palubky a pár airbagů – a je připravena vklouznout do podzemních garáží moderních metropolí.

V zahraničí by dnes Sagitta byla miláčkem městských hipsterů, tváří kampaní na „zelenou mobilitu“ i základem carsharingových flotil. Měla skvělý základ a řadu řešení, která do automobilů dorazila až o desítky let později (transaxle layout, nezávislé zavěšení, důraz na úsporu materiálu). Českému provozu by slušela přesně teď – v časech, kdy parkovací místo ve městě hraničí s výhrou v loterii.

Sagitta však místo sériového úspěchu skončila jako rarita: Testovací kousky byly odprodány zaměstnancům Škody, některé vozy se zachovaly v depozitářích. Až dnes, kdy znovu řešíme, kolik vlastně spotřebuje auto pro jednoho člověka, se na ni díváme v úplně novém světle.

Pokud někde zahlédnete fotku Sagitty, věnujte jí pozornost jako autu, které by i dnes – s jinou technikou, ale s podobnou filozofií – mělo šanci dobýt evropská velkoměsta. Snad právě minulost této malé škodovky inspiruje víc českých designérů, aby své nápady nevzdávali. Protože možná za sto let budeme na Sagittu koukat s úžasem, jak kdysi dávno předběhla dobu.

Zdroje: auto.cz, autokaleidoskop.cz, autorevue.cz