Škoda měla vyrobené nejhezčí auto na světě. Bylo tak dokonalé, že ho automobilce ukradli a odmítali vrátit

Když Škoda Auto v roce 2002 představila koncepční vůz Tudor, okamžitě vzbudila rozruch nejen mezi fanoušky značky, ale i odbornou veřejností. Elegantní dvoudveřové kupé vycházející z modelu Superb působilo natolik realisticky, že lidé věřili v jeho rychlý vstup do sériové výroby.

Jenže se tak nestalo. Vůz, který mohl zásadně změnit vnímání značky Škoda, nikdy nesjel z výrobní linky. A jeho jediný exemplář navíc za záhadných okolností zmizel.

Nečekané zjevení z Mladé Boleslavi

Designéři Škody vytvořili v roce 2002 něco, co v portfoliu značky dosud chybělo. Tudor byl dvoudveřový fastback s plynulou siluetou, výraznou maskou a sebevědomými proporcemi. Základ tvořila první generace Superbu, ale oproti ní bylo kupé o poznání nižší a sportovnější. V interiéru se uplatnily kvalitnější materiály, dvoubarevné čalounění a sportovní volant.

Pod kapotou se nacházel zážehový vidlicový šestiválec 2.8 V6, který v dané době Škoda nabízela i pro sériový Superb. I to přispělo k dojmu, že jde o plně funkční automobil. A byl. Tudor nebyl pouhou statickou maketou, ale provozuschopným vozem, který skutečně jezdil. To mu v očích fanoušků i části odborníků dodávalo na důvěryhodnosti a vyvolávalo naděje, že se vůz jednou opravdu objeví na silnicích.

Na autosalonech a přehlídkách Tudor sklízí úspěch. Média jej označují za nejhezčí škodovku všech dob. Vznikají fanouškovské stránky, petice za jeho výrobu i diskuse, proč takový vůz zatím nemá své místo v nabídce automobilky.

Proč se nikdy nevyráběl

Navzdory obrovskému zájmu veřejnosti se automobilka rozhodla koncept do výroby neposlat. Nešlo přitom o technickou nepřipravenost nebo slabý zájem. Důvody byly podle některých odborníků strategické. V rámci koncernu Volkswagen, do kterého Škoda od roku 1991 patří, má každá značka své pevně vymezené místo. Škoda měla být synonymem dostupnosti a praktičnosti. Tudor by však z této škatulky výrazně vybočoval.

Jeho design byl natolik vyspělý a zpracování na takové úrovni, že by mohl vnitřně konkurovat značkám jako Audi nebo dokonce Volkswagen. A právě to údajně hrálo zásadní roli v rozhodnutí vedení koncernu. Připustit vstup Škody do segmentu stylových kupé s prestižním vzhledem mohlo ohrozit vnitřní rovnováhu mezi značkami skupiny.

Jak uvedl jeden bývalý manažer značky v rozhovoru pro německá média, „Tudor byl až příliš dobrý na to, aby se mohl vyrábět pod logem Škoda.“ To sice nikdy nebylo oficiálně potvrzeno, ale tento výrok se od té doby opakovaně objevuje ve veřejném prostoru.

Ztracený originál, který se nakonec vrátil domů

Ačkoliv Škoda nikdy nezahájila výrobu Tudoru, existoval jako plně funkční koncept. Tento jediný exemplář se opakovaně objevoval na výstavách, firemních prezentacích i v zahraničí. V roce 2008 byl naplánován jeho převoz na autosalon do Indie. Právě tehdy nastal incident, který později vedl ke vzniku celé řady spekulací.

Při přepravě došlo k logistickému selhání a automobil se na několik měsíců ztratil. Škoda Auto o události oficiálně nikdy podrobně neinformovala, což přispělo k rozšíření verze, že vůz byl odcizen nebo nenávratně ztracen. Ve skutečnosti byl později nalezen odstavený v jednom ze skladových prostor na území Indie a následně přepraven zpět do České republiky.

Po návratu prošel vůz částečnou renovací a byl uložen do depozitáře Škoda Muzea v Mladé Boleslavi, kde se nachází dodnes. V běžné expozici sice vystaven není, ale značka jeho existenci nijak neskrývá. Tajemná epizoda se tak vyřešila. Vůz se sice na čas ztratil z očí veřejnosti, rozhodně však nezmizel navždy.

Případ bez precedentů

Mnozí přitom stále věří, že kdyby se Tudor objevil v prodeji, mohl zásadně proměnit vnímání značky Škoda na evropském i světovém trhu.

Tudor je dnes považován za symbol nevyužitého potenciálu a připomínku toho, jak složitá může být cesta výjimečného projektu v rámci nadnárodního koncernu. Ačkoliv nikdy nesjel z výrobní linky, zapsal se do historie značky jako jeden z jejích nejpůsobivějších počinů. A právě to z něj dělá vůz, o kterém se mluví dodnes.