Rébus: Poznáte z fotky, pro koho byla v roce 1950 vyrobena tato speciální opancéřovaná škodovka?

Na první pohled připomíná elegantní vůz z padesátých let. Dlouhá karoserie, široká maska chladiče a zaoblené blatníky působí jako z plakátu na tehdejší luxusní limuzíny. Jenže tohle auto mělo mnohem víc než jen vzhled. Bylo těžké, neprůstřelné a vytvořené na míru pro velmi konkrétní klientelu.

V poválečném Československu, kdy se zemi přizpůsoboval nový režim podle sovětského vzoru, vznikl projekt, který měl zaručit ochranu a komfort vládní špičky. Šlo o osobní automobil navržený a vyrobený tak, aby v sobě kombinoval luxus a odolnost proti útoku. Jeho karoserie byla vyztužena pancéřovými prvky, okna zhotovena z neprůstřelného skla a celé vozidlo vážilo přes tři tuny. To nebyl žádný běžný vůz do města. Tento automobil byl v podstatě pojízdný trezor.

Luxus ukrytý za tlustým plechem

Motor měl řadový šestiválec o objemu 5,2 litru a šlo o upravenou jednotku, která zvládla utáhnout těžké vozidlo i na delší vzdálenosti. Zrychlení a svižnost byly s ohledem na váhu překvapivě solidní. V interiéru nechyběla ani klimatizace, což byl v tehdejší době opravdový přepych. Všechno se přizpůsobovalo pohodlí a bezpečnosti cestujících, i když klimatizační jednotka zabírala celý kufr. Řešilo se to jízdou speciálního druhého vozu, který zavazadla pro posádku převážel.

Tajný projekt pro nejtajnější pasažéry

Vývoj tohoto vozu probíhal v přísném utajení. Už od roku 1948 se v podnicích AZNP a Praga připravovala výroba několika kusů pro vybrané osoby. Veřejnost neměla tušení, co se chystá. Zatímco běžní občané stáli fronty na motocykly a lidová auta, inženýři stavěli luxusní pancéřové vozy s maximální důvěrností. Výroba skončila v roce 1952 a vzniklo necelých sto kusů.

Důvod? Nešlo o komerční model. Tento vůz měl jediný cíl. Bezpečně vozit osoby na nejvyšších pozicích politického žebříčku. Některé vozy putovaly do zahraničí, jiným byl osud zajímavější, například jeden byl přestavěn na kolejovou drezínu a sloužil jako pojízdná pozorovatelna.

Konstrukce obsahovala řadu technických zvláštností. Mimo pancéřování byla auta vybavena například nouzovým ventilem pro rychlé vypuštění pneumatik při hrozbě exploze, posílenými nápravami a možností výměny skel bez rozebrání celé konstrukce. Vše bylo navrženo s ohledem na efektivní ochranu a údržbu.

Komu byla tato železná pevnost určena?

Při pohledu na vůz z fotografií není jednoduché poznat, o co přesně jde. Vypadá jako běžná limuzína, jen o něco širší a robustnější. Detaily, jako zesílené sloupky nebo nepatrně jiné proporce oken, však napovídají, že nejde o obyčejný automobil.

A přesně o to šlo, zamaskovat skutečnou povahu tohoto stroje za vzhled standardního vozu. Auto nebylo označeno zvláštním logem ani nápadnými znaky. Zvenčí mělo působit nenápadně. Ve skutečnosti ale sloužilo těm, pro které bylo bezpečí prioritou nejvyšší úrovně.

A teď přichází odpověď na naši hádanku.

Tento vůz měl své místo v garáži prezidenta Klementa Gottwalda. Vozidlo se dokonce dočkalo i exportu, samozřejmě pouze do spřátelených komunistických zemí. Několik kusů se dostalo do NDR, Číny, Polska, Rumunska a dalších zemí.  A jeden exemplář byl dokonce poslán přímo do Sovětského svazu. Automobil, který se skrýval za označením „VOS“ (Vojenský Obrněný Speciál) se stal symbolem moci, strachu a potřeby absolutní ochrany v době, kdy politické špičky nemohly nikomu věřit.

Šlo o nejutajenější model tehdejší éry. A právě proto jeho identitu málokdo pozná na první pohled.