Čumáková Barča: Škodovka, kde nohy trpí jak ve španělské botě. Takto se řídí auto pro nejtvrdší chlapy

Když se řekne Čumáková Barča, pamětníci okamžitě ví, o kterém legendárním vozu je řeč. Vyrábět se začal ve válečných letech jako jeden z modelů Škody 706. Přezdívku si vysloužil díky charakteristické dlouhé kapotě s výraznou přídí, která připomínala čumák. 

Typová řada Škoda 706 představovala těžké nákladní vozy, které začala vyvíjet mladoboleslavská automobilka na konci 30. let minulého století. V průběhu let se měnila nejen technická řešení, ale i místa závodů.

Příběh kultovní škodovky se přestal psát po padesáti letech, kdy brány jabloneckého podniku LIAZ opustily poslední vozy.

Utajený vývoj

Jedním z prvních modelů byla Škoda 706 R (Rekonstruovaná), jejíž motor vznikl během druhé světové války v utajení. Cílem bylo navýšit výkon. K sériové výrobě tohoto vozu po válce nedošlo, protože v podvečer 9. května 1945 zasáhly oblast Mladoboleslavska a Mělnicka bomby. Přesná identita útočníků zůstává dodnes záhadou. Někteří pamětníci mluví o německém Luftwaffe, jiní o Rudé armádě. Výsledkem bylo zničení velké části výrobního areálu včetně specializovaných hal a skladů.

Přesto se podařilo produkci částečně obnovit. Zachráněné díly stačily na sestavení několika kusů 706 R. Zásadní změna však přišla záhy. Padlo rozhodnutí, že Mladá Boleslav se bude nadále soustřeďovat pouze na osobní vozy. Nákladní výroba byla přesunuta do letecké továrny Avia v pražských Letňanech. Ta přežila válku bez větších škod, takže mohla s výrobou začít okamžitě.

V Letňanech bylo vyprodukováno více než 7800 nákladních aut Škoda 706 R. Zaměstnanci Avie však nesli přechod na nový produkt nelibě. Po zkušenostech s letadly vnímali montáž nákladních aut jako potupu.

Výrobu provázely komplikace

Na začátku 50. let došlo k další proměně. Avia se vrátila k letectví a produkce nákladních vozů byla přesunuta do severních Čech. Závody jako Elektro-Praga Rýnovice (původně vyrábějící vysavače), ROTEX Liberec-Hanychov (strojní zařízení), TONAK Mnichovo Hradiště (klobouky) a další podniky v regionu se rychle musely přeorientovat na automobilovou výrobu. To s sebou přineslo řadu problémů. Chyběly zkušenosti, vybavení i infrastruktura. Nové strojní zařízení se muselo pořizovat postupně, což celý proces výrazně brzdilo. Náročná byla i logistika, protože jednotlivé části závodu byly rozmístěné podél tratí mezi Prahou, Turnovem a Libercem.

V říjnu 1951 začala výroba komponent a 2. ledna 1952 opustil brány nového závodu LIAZ v jabloneckých Rýnovicích první autobus Škoda 706 RO. Ve stejném roce vzniklo přes 300 nákladních vozidel, o dva roky později už přes čtyři tisíce.

Náklaďák pro nejtvrdší chlapy

Kdo neřídil Čumákovou Barču, těžko pochopí, jaké utrpení řidiči někdy zažívali. Zvládali to jen ti nejtvrdší chlapi.

Motor umístěný přímo pod kabinou byl zdrojem neustálého tepla a vibrací, které se přenášely na řidiče. Prostor pro nohy se během jízdy přehříval, což bylo komplikací zejména v letních měsících. Někteří řidiči si připadali, jako by měli nohy ve španělské botě.

Při navrhování sedadel se na ergonomii samozřejmě nemyslelo. Dlouhé jízdy proto způsobovaly bolesti zad a kyčlí. Řízení bez posilovače s těžkými spojkami a převodovkami bylo fyzicky velmi náročné. Přestože továrna v prospektech udávala, že se auto ovládá snadno, řidič se musel „prát“ s volantem i pedály. Vozy měly velké volanty a většina šoférů se při jízdě dívala na cestu skrze ně.

S nadsázkou se říkalo, že kdo zvládne řídit Škodu 706 R, zvládne řídit všechno.