Zlatá horečka za čistou energií začíná. V podzemí je tolik přírodního vodíku, který by pokryl potřeby na stovky let
V podzemí se nachází dostatek přírodního vodíku, aby pokryl všechny předpokládané potřeby na stovky let, píše portál Newatlas. Zpráva americké geologické služby US Geological Survey jej označuje za nový primární zdroj, který zahájí novou zlatou horečku.
Ropná horečka „černého zlata“ v USA začala v roce 1859, kdy jistý Edwin Drake zarazil kolík do půdy v Pensylvánii a začala vytékat ropa. Zlatá vodíková horečka může mít podobný moment, na který lze poukázat – v roce 1987. Kopáči studní vzdali 108 metrů hluboký suchý vrt, ale další vesničané v Bourakébougou v Mali si všimli, že z něj fouká vítr. Když se jeden z vrtařů podíval dovnitř a kouřil cigaretu, vybuchla mu do obličeje a způsobila mu vážné popáleniny a také obrovský požár.
Tento oheňhořel „jako modrá jiskřící voda a neměl znečištění černým kouřem. Barva ohně v noci připomínala zářící zlato“. Uhašení požáru a ucpání otvoru trvalo několik týdnů, ale následná analýza ukázala, že plyn, který z něj vycházel, byl z 98 % čistý vodík. O několik let později byl připojen malý generátor Ford o výkonu 30 kW a Bourakébougou se stala první vesnicí na světě, která využívala výhod čistého, přirozeně se vyskytujícího vodíku jako ekologického zdroje energie.
V posledních několika letech jsme věnovali tolik času novým způsobům výroby zeleného vodíku pomocí obnovitelných zdrojů energie – je to velmi perspektivní čisté palivo s nejrůznějšími možnostmi využití. Je uložen jako kryogenní kapalina nebo plyn pod tlakem a lze jej spalovat jako náhradu uhlovodíkového paliva s relativně malými úpravami běžných spalovacích motorů. Lze jej také prohnat palivovým článkem a vyrábět z něj elektřinu, což funguje jako svého druhu kapalná/plynná baterie.
Obecně však platí, že k jeho výrobě potřebujete velké množství čerstvé vody – přibližně 9 l vody na každý 1 kg vyrobeného vodíku. A proces elektrolýzy se sice zlepšuje, ale stále je ztrátový. Takže pokaždé, když kvůli výrobě vodíku odkloníte drahocennou obnovitelnou energii ze sítě, nějaké procento vyhodíte. To se zdá být poněkud nehospodárné vzhledem k masivně rostoucím nárokům na energii, které musí energetické sítě po celém světě uspokojit a zároveň se zbavit levných, snadných a špinavých zdrojů energie z minulosti.
Skladování vodíku při atmosférickém tlaku je tak obtížné, že možná lidem nepřišla na mysl myšlenka geologického vodíku, který je uvězněn v horninách pod našima nohama jako zemní plyn; možná se předpokládalo, že se přirozeně se vyskytující molekuly vodíku prokutají pevnou horninou a uniknou do atmosféry, jak se to někdy děje ve skladovacích nádobách, nebo že je spotřebují mikrobi. Možná se na vodík prostě nikdy nepohlíželo jako na tak cenný zdroj, dokud se relativně nedávno nepřešlo k čisté dopravě, čisté energii a nulovým emisím uhlíku do roku 2050.
Ať tak či onak, situace se nyní výrazně změnila. Geoffrey Ellis z americké geologické služby US Geological Survey zkoumal globální potenciál geoaktivního „zlatého“ vodíku jako nového primárního zdroje.
Stručně řečeno, v podzemních zásobnících po celém světě se nachází až 5,5 bilionu tun vodíku. Je možné, že vznikl interakcí některých minerálů bohatých na železo s podzemní vodou. V některých případech může být smíchán s jinými plyny, jako je metan, od kterého by se musel oddělit. Ale je tam, a to v tak mimořádném množství, že analytici očekávají zlatou vodíkovou horečku v celosvětovém měřítku.
Dostat se k němu nemusí být zrovna jednoduché: „Většina vodíku je pravděpodobně nedostupná,“ řekl. „Ale i několikaprocentní výtěžnost by dokázala pokrýt veškerou předpokládanou poptávku – 500 milionů tun ročně – na stovky let.“
Zlatý vodík nebude spotřebovávat obnovitelnou energii jako elektrolyzéry ani ji neodvádět od jiných možností dekarbonizace. V tomto smyslu lze tvrdit, že bude mít potenciál být výrazně ekologičtější než zelený vodík. Na druhou stranu, pokud se při jeho čerpání uvolňuje do atmosféry metan, je to vážný problém – metan je v horizontu 20 let asi 85krát silnější skleníkový plyn než oxid uhličitý.
Surovinové společnosti nehledají vodík dlouho, takže ho teprve začínají hledat a řešit, jak ho čistě a efektivně těžit. Příležitosti jsou zde však naprosto obrovské a již nyní přitahují vážné investice. Očekáváme, že v následujících měsících a letech uslyšíme o příslušných technologiích a technikách mnohem více.
Zdroj: Newatlas