Webbův teleskop zachytil skutečnou perlu vesmíru. Prstencová mlhovina nikdy nebyla vyfocena tak detailně
Vesmírný dalekohled Jamese Webba a výsledky jeho práce jsou opět v centru pozornosti. Tentokrát se snímky, na nichž je zachycena Prstencová mlhovina (M57), jak píše web Phys.
Jedná se o jednu z nejznámějších a nejdůkladněji prozkoumaných planetárních mlhovin. Její poloha byla již odhadnuta na přibližně 2 200 světelných let od Slunce, ale nepochybně stále skrývá mnohá tajemství. Astrofotografové se je již léta snaží pozorovat a Webbův teleskop jim v tom může pomoci. Ne náhodou teleskop odborníci označují za naše „oko ve vesmíru“.
Právě díky Webbovu teleskopu se objevily snímky, které byly dříve neslýchané. Rozdíly v rozlišení snímků ve srovnání se snímky z jiných dalekohledů jsou patrné i těm, kteří se o vesmír nezajímají.
Prstencová mlhovina z Webbova teleskopu
Prstencová mlhovina je ideálním cílem pro odhalení některých záhad planetárních mlhovin. Není daleko, ve vzdálenosti asi 2 200 světelných let, a je jasná, viditelná dalekohledem za jasného letního večera ze severní polokoule i z velké části jižní polokoule.
Nové snímky byly pořízeny v blízké a střední infračervené oblasti (NIRCam a MIRI). Jedná se o standardní postup pro tento dalekohled. Snímky umožňují mimo jiné nahlédnout na struktury, které tvoří Prstencovou mlhovinu. Jedná se o asi 20 000 koulí, které jsou tvořeny molekulárním vodíkem a polycyklickými aromatickými uhlovodíky.
Barevné rozdíly na snímcích jsou důsledkem teplot v Prstencové mlhovině. Její střed je nejteplejší a obklopuje ho chladnější prstenec.
Oblouky deformující celou mlhovinu jsou zase výsledkem interakce centrální hvězdy s průvodcem o nižší hmotnosti, který obíhá ve vzdálenosti srovnatelné se vzdáleností, která dělí Zemi a Pluto.
„Když jsme tyto snímky viděli poprvé, byli jsme ohromeni množstvím detailů. Jasný prstenec, od něhož mlhovina dostala své jméno, je tvořen asi 20 000 jednotlivými shluky hustého molekulárního vodíku, z nichž každý je přibližně stejně hmotný jako Země,“ říká Roger Wesson z Cardiffské univerzity.
Zdroj: redakce, phys.org
[seznam-ads id="63251"] [seznam-ads id="63250"] [seznam-ads id="64854"] [seznam-ads id="64868"]
