Rodný jazyk může ovlivnit uspořádání mozku, zjistili vědci

Spojení mezi různými oblastmi mozku, které jsou zodpovědné za zpracování jazyka, závisí na tom, v jakém jazyce jste vyrůstali.

Rodný jazyk člověka může ovlivňovat to, jak se v jeho mozku vytvářejí spojení mezi různými centry zpracování informací, ukazuje nová studie skenování mozku.

Pozorované rozdíly v těchto strukturách jazykových sítí souvisely s jazykovými charakteristikami rodných jazyků účastníků studie: Němčina a arabština.

„Rozdíl, který jsme tam našli, by tedy neměl být způsoben odlišným etnickým původem, ale skutečně jazykem, kterým se mluví,“ uvedl pro portál Live Science Alfred Anwander, výzkumný pracovník z německého Institutu Maxe Plancka pro lidské kognitivní a mozkové vědy, který studii vedl. Výzkum byl v únoru zveřejněn online v časopise NeuroImage.

Přestože jazyková síť roste a stává se jednou z nejsilnějších sítí v mozku, její spojení jsou při narození slabá. Jak se učíme mluvit, posilují se vazby mezi jednotlivými oblastmi mozku, které jsou zodpovědné za různé typy zpracování jazyka, jako je rozpoznávání slov ze zvuků a interpretace významu vět, vysvětlil Anwander.

Různé jazyky mohou některé typy zpracování jazyka zatěžovat více než jiné. Vědci chtěli zjistit, jak tyto rozdíly ovlivňují tvorbu spojení v mozku.

Předchozí studie upozornily na oblasti mozku, které se aktivují při zpracování jazyka. Ty se nacházejí především v levé hemisféře, ačkoli při sluchovém zpracování se zapojují obě strany mozku a oblast, která posuzuje důraz a intonaci při výslovnosti slov, je umístěna v pravé hemisféře.

Studie zahrnovala 94 účastníků. Polovina z nich hovořila pouze německy a druhá polovina hovořila pouze arabsky a nedávno se usadila v Německu. Přestože mluvili různými jazyky a vyrůstali v různých kulturách, účastníci byli velmi vyrovnaní z hlediska dalších faktorů, které mohou ovlivnit zapojení mozku, jako je věk a úroveň vzdělání.

Snímky mozku byly získány pomocí „difuzní magnetické rezonance“, která sleduje směrovou pohyblivost molekul vody, aby bylo možné identifikovat struktury, jako jsou axony, po nichž se voda může snadno pohybovat.

Snímky odhalily, že rodilí mluvčí němčiny vykazovali ve srovnání s mluvčími arabštiny zvýšenou konektivitu v oblastech levé hemisféry, které se podílejí na zpracování jazyka. Anwander poznamenal, že němčina je považována za syntakticky komplikovanou, což znamená, že smysl věty se získává méně z pořadí slov a více z gramatických forem slov. Slova, jejichž význam na sobě závisí, se tak mohou nacházet na opačných koncích věty. Oblasti syntaktického zpracování se nacházejí převážně ve frontálních částech levé hemisféry, takže vyšší konektivita v rámci levé hemisféry dává smysl, řekl.

Naproti tomu arabštinu Anwander popsal jako sémanticky složitou – zatímco pořadí slov ve větě zůstává pevnější, významy slov mohou být náročnější na dekódování. Vědci pozorovali u arabsky mluvících osob zvýšenou konektivitu mezi levou a pravou hemisférou, která tuto skutečnost odrážela.

Je možné, že jazyková síť utvářená prvním jazykem člověka může ovlivňovat i další nejazykové kognitivní schopnosti, uvedl Anwander. Například paměť němčináře může být ovlivněna tím, že musí slyšet celé věty a teprve poté rozebírat jejich význam.

David Green, emeritní profesor psychologie na University College London, označil práci za „technicky dokonalou“, ale vyjádřil výhrady. Kromě jazykových vlastností jazyka mohou mozkové sítě formovat i kulturní rysy konverzace, například to, jak lidé používají gesta, uvedl v e-mailu pro Live Science.

Studie také nepokrývala všechny oblasti mozku zapojené do zpracování jazyka, ani nezahrnovala měření mozkové aktivity, které by bylo možné porovnat u různých jedinců. „Potřebujeme pochopit rozmanitost způsobů, jakými může mozek řešit daný úkol, a povahu této rozmanitosti u jednotlivých osob,“ řekl.

Anwander nicméně vidí v tomto směru výzkumu potenciál a uvažuje, zda by bylo možné předpovědět rodný jazyk jedince na základě skenování mozku. On a jeho kolegové by rádi rozšířili studii na další jazyky, aby to zjistili.

Zdroj: livescience.com, NeuroImage