Nové záběry z teleskopu ukazují Mars v jedinečné barevné perspektivě
Vesmírný Webbův teleskop agentury NASA poskytuje díky své infračervené citlivosti jedinečný pohled na naši sousední planetu a doplňuje tak data, která shromažďují orbitální sondy a rovery, uvedla americká vesmírná agentura NASA.
Webbův teleskop je schopen pořizovat snímky se spektrálním rozlišením potřebným ke studiu krátkodobých jevů, jako jsou prachové bouře, počasí, sezónní změny a v rámci jednoho pozorování i procesy, které probíhají v různých obdobích marťanského dne (ve dne, při západu Slunce a v noci).
Protože je Mars tak blízko, je jedním z nejjasnějších objektů na noční obloze, a to jak z hlediska viditelného světla (které vidí lidské oči), tak infračerveného světla, k jehož detekci je teleskop určen. To představuje zvláštní výzvu pro observatoř, která byla postavena za účelem detekce extrémně slabého světla nejvzdálenějších galaxií ve vesmíru. Astronomové se přizpůsobili extrémnímu jasu Marsu použitím velmi krátkých expozic, zachycením pouze části světla a použitím speciálních technik analýzy dat.
Na snímku z kamery NIRCam s kratší vlnovou délkou (2,1 mikronu) [vpravo nahoře] převažuje odražené sluneční světlo, a proto jsou na něm patrné podobné detaily povrchu jako na snímcích ve viditelném světle [vlevo]. Na tomto snímku jsou patrné obrysy kráteru Huygens, tmavá sopečná hornina Syrtis Major a zjasnění v nížině Hellas.
Snímek NIRCam s delší vlnovou délkou (4,3 mikronu) [vpravo dole] ukazuje tepelnou emisi – světlo, které planeta vyzařuje při ztrátě tepla. Jasnost světla o vlnové délce 4,3 mikronu souvisí s teplotou povrchu a atmosféry. Nejjasnější oblast na planetě je tam, kde je Slunce téměř nad hlavou, protože tam je obecně nejtepleji. Jasnost klesá směrem k polárním oblastem, kam dopadá méně slunečního záření, a méně světla vyzařuje chladnější severní polokoule, která v tomto ročním období prožívá zimu.
V budoucnu budou výzkumné týmy využívat tyto obrazové a spektroskopické údaje ke zkoumání rozdílů na planetě a k hledání stopových plynů v atmosféře, včetně metanu a chlorovodíku.
Zdroj: NASA