Největší fakta a mýty o vesmíru. Poznejte zajímavosti, které nepocházejí z této Země

Při procházení astronomických zpráv můžeme často narazit na mnoho hypotéz, které nejsou podloženy skutečností. Někdy je to důsledek záměrného vytržení některých informací z vědeckého světa z kontextu, jindy jsme omylem uvedeni v omyl. Která z vesmírných kuriozit je tedy pravda a která lživý mýtus vytvořený člověkem?

Slunce má žlutou barvu – Mýtus

Každý den se na něj díváte a vidíte žlutou barvu. Děti se od útlého věku učí, že Slunce na jejich kresbách má být žluté. Na vině je atmosféra. Díky tomu se barva, kterou pozorujeme na obloze, liší od skutečné podoby. Kdyby atmosféra zmizela, celá obloha by samozřejmě zčernala (sluneční světlo by se nemělo kam rozptýlit) a Slunce by bylo velmi jasnou, oslnivě bílou koulí nad našimi hlavami, jak uvádís server Stanford Solar Center.

Diamantové oceány – Pravda

Kdo z nás neslyšel tuto zajímavou zprávu? Podle teorie předložené skupinou vědců existují na plynných obrech podmínky, které jsou příznivé pro vznik pro nás tak cenného diamantu. Kámen vzniká za podmínek velmi vysokého tlaku a kolosálních teplot, takže na Zemi probíhá hluboko pod povrchem (100 až 160 km). Na Saturnu, Jupiteru nebo Neptunu mohou být taková ložiska blízko jádra planety. Vědecký svět dokonce hovoří o tekutých oceánech tohoto minerálu nebo o něčem, co má povahu „ledovců“ z diamantu.

Venušin den je delší než její rok – Pravda

Jde o kruhový a rotační pohyb a vlastně o jejich značnou časovou podobnost. Oběh kolem Slunce je plný oběh planety kolem Slunce, tedy jeden rok. Rotace je otáčení planety kolem své osy neboli den. Venušin rok trvá něco přes 224 dní, zatímco hvězdný den 243 dní (když říkáme dny, myslíme tím naše, pozemské) a to je způsobeno jejím pomalým rotačním pohybem, jak napsal server Space. Zajímavé je, že Venuše rotuje v opačném směru než ostatní její planetární sousedé, což znamená, že východ Slunce zde nastává na západě, zatímco západ denního světla se odehrává na východní straně venušinské oblohy.

Ve vesmíru nic neslyšíme – Pravda

Ani ten nejlepší sluch je astronautům při výstupu do vesmíru k ničemu. Vesmír nezná pojem zvukových vln, protože je tam naprosté vakuum. Tato zákonitost platí pouze pro prázdný prostor, ne pro všechna nebeská tělesa, ale je možné, že každý objekt má svůj vlastní jedinečný styl, který přispívá ke způsobu, jakým naše uši vnímají zvukové vlny. Možná, že když spolu mluvíme na jiné planetě, naše hlasy by zněly jinak.

Voda je jen na Zemi – Mýtus

Takový byl názor kdysi dávno, když naše znalosti o jiných vesmírných objektech byly malé. Dnes víme, že voda je běžná, zejména na objektech s kamenitým povrchem. Zřídkakdy jsou oceány jako na Zemi, ale například ledové čepičky nebo voda pod povrchem planety dnes není ničím překvapivým. To je způsobeno především kosmickými „nositeli života“, jako jsou komety, které bombardovaly mladé planety během formování Sluneční soustavy. Vzdálenost planety od hvězdy určuje další životodárný potenciál vody a následnou evoluční proměnu planety.

Existuje hvězda, jejíž „lžíce půdy“ by vážila miliardy tun – Pravda

Mluvíme o neutronové hvězdě. Jedná se o relativně malý objekt o průměru do několika desítek kilometrů, který je však více než mohutný. Jedna malá čajová lžička této půdy představuje pravděpodobně závratných 6 miliard tun. Vzniká u hvězd s extrémně velkými hmotnostmi, které se nacházejí v závěrečné fázi své aktivity, kdy hvězda odhodí své vnější vrstvy a zanechá neutronové jádro.

Planety sluneční soustavy by se vešly mezi Zemi a Měsíc – Pravda

Tuto skutečnost si může každý z nás ověřit, když si na chvíli sedne a provede výpočty. Nejenže by se všechny planety vešly, ale ještě by zbylo několik tisíc kilometrů volného prostoru. Když sečteme odhadované průměry všech planet v naší planetární soustavě, dostaneme výsledek něco přes 380 000 kilometrů. Jak víme, Zemi od Měsíce dělí v průměru 384 400 kilometrů, takže nám zbývá zhruba 4 000 kilometrů prostoru, jak uvádí server Wral. Je však třeba si uvědomit, že vzdálenost mezi námi a naší přirozenou družicí se mění, takže taková situace by netrvala dlouho a navíc výše uvedené výpočty jsou čistě odhady, protože nic takového se nikdy nestane.

Blikání hvězd – Mýtus

Je těžké se tohoto mýtu z našeho myšlení zbavit, protože když pozorujeme hvězdnou oblohu, vykládáme si ji vlastně jako blikání. Proč? Opět to musíme vztáhnout k atmosféře. „Blikání“ nemá nic společného se skutečným stavem hvězdy, ale s vrstevnatostí plynného obalu Země. Tyto vrstvy se od sebe liší v několika aspektech, včetně hustoty. Překrývající se vrstvy se tak jakoby vznášejí a jsou v neustálém pohybu. Výsledkem kombinace plovoucí atmosféry a dopadajícího světla je právě blikání nebo mihotání pozorovaných hvězd.

Při pohledu do temně modrých hlubin pozorujete nekonečno – Pravda

Je fakt, že při pohledu na noční oblohu se naše oči přizpůsobí a za vhodných podmínek mohou vnímat až několik tisíc hvězd. Jsou to však jen ty, jejichž záře se dostala na Zemi a nakonec i do našich očí. Pravdou je, že když se díváme na oblohu, pozorujeme nekonečný vesmír. Možná ani nevíme, že když sedíme v pohodlí tmavé noci, právě se díváme na úžasné úkazy a objekty ve vesmíru, jejichž světlo k nám prostě ještě nedorazilo. Stojí za to si to připomenout pokaždé, když se podíváme do hvězdné propasti nad našimi hlavami.

Nejvyšší teplota je na Merkuru – Mýtus

Logicky se to tak zdát může, protože Merkur je Slunci nejbližší planetou. Jeho povrch je spálená a rozbombardovaná krajina. Chybí jí však klíčový a nesmírně důležitý plynný obal planety – atmosféra. Tato situace je způsobena její značnou blízkostí ke Slunci. To znamená, že ačkoli teplota na povrchu dosahuje přes den 400 °C, není nic, co by ji udrželo, takže v noci klesá až na -200 °C.

Na Venuši je situace zcela jiná. Na druhé planetě od Slunce, která se vyznačuje hustou atmosférou, panují extrémní teploty, které se v noci mění jen velmi málo. To je způsobeno již zmíněnou atmosférou, která udržuje teplo na povrchu i na noční straně planety. To vše je ještě umocněno silným skleníkovým efektem. Venušin teploměr by mohl ukazovat až 460 °C.

Nebe není modré – Pravda

Právě rozptyl slunečního světla v atmosféře určuje sytě modrou barvu oblohy, kterou každý den obdivujeme. Kdyby tomu tak nebylo, celá obloha by byla tmavá, dokonce černá, a Slunce by se stalo jen jasnou, oslepující koulí, zatímco hvězdy by byly viditelné 24 hodin denně. K rozptylu dochází ve všech směrech díky malým krystalkům ledu nebo kapičkám vody v plynném obalu Země, píše server Vox.

Hvězdy padají – Mýtus

Čím více o tomto přemýšlíme, tím více nás nutí k zamyšlení. Lidé tento výraz vytvořili pro snadnější použití, protože se používá pro popis meteorů padajících do zemské atmosféry vysoko nad námi. Vznikají tak jasné pruhy, které obdivujeme při výskytu meteorických rojů. Dochází také k ojedinělým incidentům.

Zdroj: redakce, vox.com, Wikipedia, space.com, wral.com, solar-center.stanford.edu