Naše Slunce má dvojče. Jmenuje se Nemesis a může údajně za smrt dinosaurů

Nedávný model vzniku hvězd posiluje hypotézu, že většina hvězd, pokud ne všechny, se rodí ve vrhu s alespoň jedním sourozencem. Naše vlastní hvězda v centru Sluneční soustavy pravděpodobně není výjimkou a někteří astronomové mají podezření, že za smrt dinosaurů může odcizené dvojče Slunce, napsal server Science Alert.

Po analýze dat z rádiového průzkumu provedeného na prachovém oblaku v souhvězdí Persea dospěli dva vědci z Kalifornské univerzity v Berkeley již v roce 2017 k závěru, že všechny hvězdy podobné Slunci se pravděpodobně rodí s dvojčetem. „Provedli jsme řadu statistických modelů, abychom zjistili, zda můžeme vysvětlit relativní populace mladých samostatných hvězd a dvojhvězd všech vzdáleností v molekulárním mračnu Persea, a jediný model, který dokázal reprodukovat data, byl model, v němž všechny hvězdy vznikají zpočátku jako široké dvojhvězdy,“ řekl astronom.

Astronomové si již léta kladou otázku, zda velké množství dvojhvězdných a trojhvězdných systémů v naší galaxii vzniká blízko sebe, nebo zda se po svém vzniku spojí dohromady. Hypotéza „zrodily se společně“ byla oblíbená a simulace vyvinuté v posledních desetiletích ukázaly, že téměř všechny hvězdy by se mohly zrodit společně s dvojčetem.

Průzkum VANDAM umožnil sčítání hvězd mladších než půl milionu let, takzvaných hvězd třídy 0 – z hvězdného hlediska pouhých miminek a hvězd o něco starších, mezi 500 000 a 1 milionem let, takzvaných hvězd 1. třídy. V kombinaci s údaji o tvaru okolního oblaku prachu vědci nalezli 45 osamělých hvězd, 19 dvojhvězdných systémů a dalších pět, které obsahovaly více než dvě hvězdy. Ačkoli jejich výsledky předpovídaly, že všechny hvězdy se zrodily jako dvojhvězdy, pozměnili svůj závěr tak, aby zohlednili omezení svého modelu, a uvedli, že většina hvězd vzniklých uvnitř hustých jader prachových mračen se rodí s partnerem.

„Myslím, že pro takové tvrzení máme dosud nejpádnější důkaz,“ řekl tehdy Stahler. Při bližším zkoumání vzdáleností mezi hvězdami vědci zjistili, že všechny dvojhvězdy oddělené mezerou 500 astronomických jednotek a více patří do třídy 0 a jsou zarovnány s osou vejčitého oblaku, který je obklopuje. Naopak hvězdy třídy 1 měly tendenci být blíže k sobě na vzdálenost kolem 200 světelných let.

Pokud se většina hvězd rodí s dvojčetem, kde je to naše?

Vzdálenost 500 astronomických jednotek je zhruba 0,008 světelného roku, tedy necelé 3 světelné dny. Pro představu: Neptun je od nás vzdálen asi 30 astronomických jednotek, sonda Voyager 1 je v současnosti vzdálena necelých 140 astronomických jednotek a nejbližší známá hvězda Proxima Centauri je vzdálena 268 770 astronomických jednotek.

Pokud tedy Slunce má dvojče, téměř jistě není v našem sousedství snadno viditelné. Existuje však hypotéza, že naše Slunce má dvojče, které se čas od času rádo zastaví a zamíchá kartami. Tento teoretický potížista, který dostal jméno Nemesis, byl určen jako příčina zjevného 27 milionů let trvajícího cyklu vymírání na Zemi, včetně toho, který zahubil většinu dinosaurů.

Astronom z Kalifornské univerzity v Berkeley Richard Muller před 23 lety zjistil, že červená trpasličí hvězda vzdálená 1,5 světelného roku může pravidelně procházet ledovými hranicemi naší Sluneční soustavy a svou gravitací rozvířit materiál, čímž do nás narazí několik dalších vesmírných balvanů. Slabý průlet hvězdy, jako je hnědý trpaslík, by mohl vysvětlit i další anomálie na okraji naší Sluneční soustavy, jako je například zvláštní široká oběžná dráha trpasličí planety Sedna.

Po Nemesis není ani stopy, ale dávno ztracený binární partner našeho Slunce by tomu mohl odpovídat. „Říkáme, že ano, Nemesis pravděpodobně existovala, a to kdysi dávno,“ řekl Stahler. V takovém případě by naše Slunce zřejmě shromáždilo lví podíl prachu a plynu a zanechalo by své dvojče temné a zakrnělé.

Zdroj: sciencealert.com