Mohli bychom postavit loď Millennium Falcon z Hvězdných válek?

Jelikož byl 4. května den Hvězdných válek, podíváme se na nejslavnější vesmírnou loď celé série. Mohli bychom díky tolika neuvěřitelným a špičkovým technologiím postavit skutečný Millennium Falcon? Stručně řečeno, ne. Ale blížíme se k tomu, jak uvedl server Space.

Ve vesmíru Hvězdných válek je Millennium Falcon považován za nejúžasnější loď široko daleko. Nákladní plavidlo, které Han Solo původně vyhrál od Landa Calrissiana v turnaji, je středobodem nejúžasnějšího dobrodružství série Hvězdných válek.

Prozkoumejme některé z nejpozoruhodnějších technologických prvků této ikonické lodi a co by se muselo stát, než bychom ji mohli postavit dnes.

Hyperpohon

Charakteristickou rychlost Millenium Falconu zajišťuje hyperpohon, pohonný systém, který loď pohání rychlostí světla. Han Solo, kterého hrál Harrison Ford se však chlubil, že loď dokáže cestovat ještě rychleji. Hyperpohon funguje tak, že využívá částice hyperhmoty, které loď posílají do hyperprostoru, alternativní dimenze, do níž se dostane, když cestuje rychlostí světla nebo vyšší. Tato technika využívá záhyby v časoprostorové tkanině neboli červí díry: kusy látky, které se přeloží a spojí dva jinak vzdálené body.

Ačkoli obecná teorie relativity červí díry předpovídá, stále se jedná pouze o teoretický jev. Protože tedy nemůžeme prokázat jejich existenci, rozhodně s nimi nemůžeme manipulovat pro naše vlastní účely. Stephen Hsu, profesor teoretické fyziky na Oregonské univerzitě, řekl: „Ke stabilizaci červí díry byste potřebovali nějaký velmi exotický typ hmoty, a není jasné, zda taková hmota ve vesmíru existuje.“

Ve vědecké komunitě nyní panuje jisté vzrušení kolem motoru nazvaného EmDrive. Nejedná se o hyperpohon ani warpový pohon, jak někteří naznačují. Ale odráží mikrovlny v komoře jako náhradu za pohonnou hmotu. Nedávno vědci EmDrive otestovali a zjistili, že tah, který vytváří, pochází z jakési elektromagnetické interakce, která podle jejich studie pravděpodobně vzniká mezi napájecími kabely motoru a magnetickým polem Země. To by nemusel být konec EmDrive jako potenciálního, budoucího motoru – ale rozhodně to není hyperpohon.

Gravitační přetížení

I kdybychom přestali věřit a přijali rychlost lodi, vyvstává další problém: síly G. Podle výpočtů by cestující na palubě Millenium Falcona mohli při cestování rychlostí, jaká je zobrazena ve filmech, zažít až 12 g (i když to nemusí platit, pokud cestují hyperprostorem). To je srovnatelné s pobytem v gravitačním poli 12krát vyšším, než jaké běžně zažíváme na Zemi.

Při přetížení 1 g můžeme ještě vytlačit krev do mozku, ale s rostoucím g je to stále obtížnější. Dvanáct g je zhruba maximum, které mohou zažít piloti tryskových stíhaček, než omdlí, ale to za předpokladu, že mají na sobě g-obleky, které v situacích s vysokou gravitací stlačují nohy, aby zabránily tlačení krve dolů.

Teoreticky by tedy bez obleků s vysokým g lidští pasažéři na palubě Millenium Falconu omdleli, když by loď procházela zatáčkami s vysokým g, i kdyby neletěla tak rychle, jak se Han Solo chlubil, že to dokáže.

Neviditelné ochranné štíty

Na palubě většiny lodí ve vesmíru Hvězdných válek a ve všech sci-fi příbězích jsou deflektorové štíty základním bezpečnostním opatřením. Kdykoli dojde ke konfliktu, deflektory se okamžitě zvednou a udrží loď neporušenou navzdory nepřátelským útokům. Je to ale jen dobře zažitý sci-fi trop? Ne tak docela.

Již v roce 2014 server ExtremeTech přinesl profil týmu studentů z univerzity v Leicesteru ve Velké Británii, kteří zvažovali možnost využití plazmatu k sestrojení takového deflektoru. Studenti si všimli zemské ionosféry, části horních vrstev atmosféry, která obsahuje plazmu.

V současné době odrážíme komunikační signály od plazmatu ionosféry a posíláme je na různá místa na Zemi. Tento „neviditelný štít“ kolem Země byl inspirací pro návrh tohoto týmu, že by se dalo plazma využít a manipulovat s ním k odrážení elektromagnetického záření – například toho, které vychází z energetických nebo případně laserových zbraní. Takový štít zatím není technicky proveditelný, ale jejich obecná koncepce využití plazmatu k vychýlení záření je jistě v rámci možností.

Kromě toho v roce 2008 Ruth Bamfordová z Rutherford Appleton Laboratory při Radě pro vědu a technologie v Anglii a její kolegové zkoumali možnost vychýlení záření pomocí přenosného magnetického štítu. I když se nejedná o deflektor připravený k boji, jaký jsme viděli ve Hvězdných válkách, rozhodně je to krok tímto směrem.

Energetické jádro Quadex

Šedé, kruhové a vhodné pro instalaci do lehkých nákladních lodí YT-1300, jako je Millenium Falcon, energetické jádro Quadex, hlavní zdroj energie lodi, je čistá fikce.

Kromě popisu jako zdroje energie pro hvězdné lodě, jako je Millennium Falcon, je energetické jádro Quadex poměrně záhadnou technologií. Seriál nikdy nevysvětluje, jak energetické jádro funguje, takže je stejně tak možné i nemožné, že bychom si ho mohli postavit.

Laserová děla Quad

Jedny z nejsilnějších a nejpoužívanějších zbraní Millenium Falconu, jeho čtveřice laserových kanónů, jsou také relativně proveditelné. Agentura pro pokročilé obranné výzkumné projekty (DARPA) americké armády strávila roky vývojem toho nejbližšího, co máme k laserovému dělu ve stylu „Hvězdných válek“. Vejde se na stíhací letoun, ale přesto je dostatečně výkonný na to, aby vystřelil paprsek energie o síle 150 kilowattů.

Kromě toho vědci navrhli, že laser s koherentní zesilovací sítí (CAN), tedy paprsek vytvořený z několika malých laserů, by se mohl zbavit vesmírného odpadu obklopujícího Zemi tím, že odpaří tenkou vrstvu hmoty z povrchu vesmírného smetí. Tím by se úlomky stlačily dolů, kde by shořely v zemské atmosféře.

Laserové zbraně jsou sice v současné době velké, nebezpečné a obtížně se vytvářejí, ale určitě jsou možné.

Loď složená z různých materiálů a dílů

Technologie na palubě Millenium Falcon nejsou konstantní. Loď je neustále se vyvíjející směsicí různých, ukradených, upravených a nalezených dílů. Může se zdát zvláštní, že vysoce schopná loď budoucnosti může být sestavena tímto způsobem, ale když se zamyslíte nad současným pokrokem v oblasti vesmírných letů, dává to smysl.

Millennium Falcon má mnoho společného s lodí Dragon společnosti SpaceX, jejíž opakovaně použitelná konstrukce je optimalizována pro efektivní a udržitelné starty. Stejně tak konstrukce Millenium Falconu spoléhá na opětovné použití nalezených dílů.

Při dlouhodobém cestování vesmírem by se technika na palubě lodi občas rozbila, zastarala atd. Nemuselo by být vždy možné vytisknout 3D tiskem nové položky nebo provést opravy s tím, co je již na lodi k dispozici. Budoucí vesmírní cestovatelé by mohli dělat to, co dělal Han Solo, a znovu využívat nalezené součástky k efektivnímu přežití ve vesmíru.

Millennium Falcon se může pochlubit zdánlivě nekonečným seznamem gadgetů a schopností. Od jeho nadrozměrné senzorové antény až po podsvětelný motor Gigyrodyne, rozdělovač tahu a pašerácké prostory odolné vůči senzorům – technika na palubě této lodi se pohybuje od velmi věrohodné až po zcela fiktivní.

Lidstvo tedy ještě není připraveno postavit Millennium Falcon. Přesto by se díky mnoha rozvíjejícím se technologiím mohla jednoho dne stát palubní technika, jako jsou laserová děla a neviditelné deflektorové štíty, skutečností. Do té doby můžeme vždy sledovat Hana Sola a spol., jak se prohánějí galaxií na jedné z nejikoničtějších lodí science fiction.

Zdroj: space.com