Mikroplasty pronikají do mozku. Doputují tam za dvě hodiny a mohou způsobit i Alzheimerovu chorobu
Nový výzkum naznačuje, že drobné kousky plastu mohou proniknout do mozku během velmi krátké doby. U myší, které dostaly potravu kontaminovanou mikroplasty, byly plastové částice nalezeny již dvě hodiny po požití, píše web Science Alert.
Riziko kontaktu s mikroplasty je bohužel přítomno na každém kroku. Jsou přítomny ve vzduchu, vodě i půdě. Všudypřítomný kontakt s plasty způsobuje, že se kousky plastu dostávají do našeho těla. Vědci prokázali, že týdně zkonzumujeme až 5 gramů mikroplastů. Nedávno vědci také identifikovali novou nemoc postihující mořské ptáky, kterou nezpůsobují bakterie nebo viry, ale drobné částečky plastů, které se dostávají do trávicího traktu.
Nedávná studie vědců z Vídeňské univerzity a Debrecínské univerzity ukázala, že již dvě hodiny po požití lze v mozku laboratorních myší detekovat drobné částečky polystyrenu, široce používaného plastu, který se běžně používá pro balení potravin. Tyto plastové částice mohou podle vědců zvyšovat riziko neurozánětu, neurologických poruch nebo neurodegenerativních onemocnění, jako je Alzheimerova nebo Parkinsonova choroba.
Mikroplasty jsou plastové fragmenty o velikosti 0,1-5000 mikrometrů. Nachází se na lidské kůži, ve vlasech, ve slinách, v plicích, ve vzorcích stolice, ale také v krvi. Odhaduje se, že například pitím balené vody můžeme v průběhu jednoho roku vstřebat odhadem 90 000 takových částic. Tento materiál se dostává nejen do našeho trávicího systému, ale může proniknout i střevní bariérou. Znepokojující je také skutečnost, že mikroplasty byly nalezeny ve smolce (první stolici) novorozenců. A to znamená, že mikroplasty jsou schopny překonat i bariéru mezi krví a placentou. A bohužel se podle vědců může snadno přesunout i dovnitř našeho těla.
Aby se zjistilo, zda se plast může dostat do mozku, byly provedeny studie na hlodavcích. K tomuto účelu byly použity částice mikro a nanoplastů, konkrétně polystyrenu. Ty byly perorálně podávány myším. Po dvou až čtyřech hodinách byly myši uspány, aby bylo možné odebrat vzorky jejich mozku.
Ze zkoumaných vzorků vědci zjistili, že nejmenší z molekul lze v mozcích hlodavců nalézt již po dvou hodinách. Jak se však také ukázalo, záleží na velikosti částic. Přítomnost těch největších nebyla v mozcích myší zjištěna vůbec. Klíčovou otázkou však bylo, jakou cestou se tam mikroplasty vlastně mohly dostat?
Za tímto účelem byly použity speciální počítačové simulace, které vysledovaly možný pasivní mechanismus transportu plastových částic do mozku. Tento mechanismus je částečně podporován molekulami cholesterolu, které pomáhají překonat buněčnou bariéru určenou k ochraně mozku před toxiny a patogeny. Přitom současně odhalila zcela novou cestu, kterou se mikroplasty vůbec mohou pohybovat.
Výzkum bude důležitý pro lepší pochopení vlivu těchto škodlivých molekul na naše tělo. Do té doby však bude zásadní udělat vše pro to, abychom minimalizovali riziko jejich vstupu do našeho těla.
Zdroj: Science Alert; Studie MDPI