Měsíc možná miliardy let skrytě odčerpává vodu ze Země. Co to znamená?

Na Měsíci jsou molekuly vody a ledu. Jak se tam dostaly? Část z nich pravděpodobně vznikla při srážkách s asteroidy a kometami, ale nová studie naznačuje jiný zdroj měsíční vody: zemskou atmosféru, píše server Science Alert.

Vědci tvrdí, že ionty vodíku a kyslíku unikající z horních vrstev atmosféry naší planety a následně se spojující na Měsíci mohly vytvořit až 3 500 kilometrů krychlových věčně zmrzlé nebo podpovrchové kapalné vody.

Vycházejí z toho, že vodíkové a kyslíkové ionty se na měsíční povrch dostávají při průletu Měsíce chvostem zemské magnetosféry (bublina ve tvaru slzy kolem Země, kterou ovlivňuje její magnetické pole). K tomu dochází pět dní v každém lunárním měsíci.

Kvůli slunečnímu větru, který tlačí na tuto bublinu, jsou některé čáry magnetického pole Země přerušeny: k planetě jsou připoutány pouze na jednom konci. Když Měsíc zasahuje do chvostu zemské magnetosféry, některá z těchto přerušených spojení se zafixují, což vede k tomu, že ionty vodíku a kyslíku, které předtím unikly ze zemské atmosféry, se k ní náhle řítí zpět.

Kapalná voda na Měsíci

Na Měsíci neexistuje magnetosféra, takže jak ionty narážejí do měsíčního povrchu, vytváří se věčný mráz, naznačují vědci. Část tohoto mrazu by mohla být různými geologickými procesy zahnána pod povrch a přeměněna na kapalnou vodu.

Vědci předpokládají, že dochází k pomalému hromadění těchto iontů po miliardy let od pozdního těžkého bombardování, tedy od období, kdy byly raná Země a Měsíc zasypávány těžkými dopady jiných nebeských těles řítících se vesmírem. Gravitační data ze sondy NASA Lunar Reconnaissance Orbiter byla použita k bližšímu zkoumání polárních oblastí Měsíce a několika velkých kráterů. Tým si všiml anomálií, které by mohly naznačovat skalní zlomy schopné zachytit věčně zmrzlou půdu.

Výpočty zpětné obálky naznačují, že se tímto způsobem mohlo v podpovrchových vrstvách Měsíce za posledních 3,5 miliardy let nahromadit několik tisíc kilometrů krychlových vodní fáze.

Zdroj: sciencealert.com