Když se nejstarší žijící želva narodila, vynálezce žárovky Edison ještě nebyl na světě. Jonathan má letos 190 let
Nejstarší želvou na světě je Jonathan, seychelská želva obrovská (Aldabrachelys gigantea hololissa). Přestože Jonathan je již slepý a ztratil čich, nadále se věnuje svým oblíbeným činnostem – opalování, spaní, jídlu a páření. Jonathan letos dosáhl sto devadesáti let a života si stále užívá na ostrově Svatá Helena v jižním Atlantiku, uvádí se na webu Smithsonianmag.
Podle Guinnessovy knihy rekordů je tento plaz vůbec nejstarším žijícím chelonikem, tedy reprezentantem řádu plazů, do kterého patří želvata, želvy a želváci. Dříve rekord držela Tu’i Malila, madagaskarská želva paprsčitá, která byla darována královské rodině Tongy v roce 1777 a zemřela v roce 1965 ve věku 188 let.
Jonathan se na Svatou Helenu dostal jako dar siru Williamu Grey-Wilsonovi v roce 1882, který se později stal guvernérem ostrova. Od té doby se Jonathan potuluje a pase v zahradách Plantation House, guvernérském sídle. Během jeho pobytu se v tomto domě vystřídalo 31 guvernérů. Jonathan v zahradě trvale přebývá s dalšími třemi obřími želvami – Emmou, Davidem a Fredem.
Podle dopisu z roku 1882, kdy se Jonathan přestěhoval na Svatou Helenu ze Seychelského souostroví, přijel „v plné síle“, což by znamenalo, že mu bylo nejméně 50 let. Jonathan se tedy mohl vylíhnout v roce 1832. Jde pouze o střízlivý odhad. Předpokládá se, že Janathan je pravděpodobně starší. „Abych byl upřímný, mám podezření, že je starší, ale to už nikdy nezjistíme,“ říká Joe Hollins, veterinář, který se o Jonathana stará.
Pokud by tedy byl Jonathan zrozen v roce 1832, tak my bylo pět let, když v roce 1837 nastoupila na trůn prababička královny Alžběty II., královna Viktorie. Když se v roce 1847 narodil vynálezce žárovky, Thomas Alva Edison, slavil patnáctiny. Jonathanovi chyběly čtyři roky do padesátky, když tento vynálezce vymyslel žárovku. I. světovou válku prožil Jonathan po svých osmdesátinách a začátek II. světové války jako želva v nejlepším věku – bylo mu 107 let.
„Zatímco války, hladomory, morové rány, králové a královny, a dokonce i národy přicházely a odcházely, on se pásl v zahradě a vůbec nevnímal běh času,“ říká Hollins. „Jonathan je symbolem vytrvalosti a houževnatosti,“ dodává.
Želvy seychelské se vyskytovaly na různých souostrovích v Indickém oceánu, ale vyhynuly, protože je námořníci používali jako potravu. Pokud nebyly snědeny, používaly se jako diplomatické dary po celém světě. Posádky lodí sbíraly právě želvy proto, že tito nenároční tvorové nepotřebovaly po celé dny jídlo ani vodu a daly se snadno naskládat na hromadu.
„Navzdory svému věku má Jonathan stále dobré libido a je často viděn, jak se páří s Emmou a někdy i s Fredem – zvířata často nejsou nijak zvlášť citlivá na pohlaví,“ vysvětluje ošetřovatel Hollins. „Mezi želví oblíbenou potravu patří banány, zelí, mrkev a jablka,“ doplňuje.
Zdroj: Smithonianmag.com