Jaderná válka mezi USA a Ruskem. Vědci ukazují, jak bude po ní svět vypadat

Život bude i po jaderné válce, i když lidé možná ne. V novém dokumentu vědci ukazují, že největším problémem by nebyla radiace, ale jaderná zima. Došlo by k prudkému poklesu teplot, což by způsobilo obrovský nedostatek potravin pro lidi i zvířata. Radiace by vyhubila všechny druhy kromě těch nejodolnějších, uvádí web Interesting Engineering.

Zůstal by po totální jaderné válce na Zemi nějaký život? Ano. Život na naší planetě je mimořádně odolný. Prošli jsme již mnoha masovými vymíráními, z nichž některá byla pravděpodobně srovnatelná s jaderným Armagedonem. Při některých z těchto událostí zahynulo více než 90 % pozemských druhů. Život se však vždy vrátil zpět.

To však neznamená, že bychom nutně přežili my, Homo sapiens, natož naše moderní civilizace závislá na technologiích. Ve skutečnosti by po tak závažném masovém vymírání, jaké bychom mohli očekávat po jaderné válce, mohl život potřebovat miliony let, než by se zotavil a znovu dosáhl dnešní úrovně biologické rozmanitosti.


Reálná vyhlídka jaderné války

Možný dopad takového konfliktu se v poslední době stal méně hypotetickým vzhledem k hrozbě, že by Rusko mohlo vystupňovat válku proti Ukrajině za použití taktických jaderných zbraní. Rozsáhlá jaderná válka, při níž by došlo k odpálení značného počtu hlavic (podle posledního sčítání je dnes na světě více než 13 000 takových zbraní), by měla mnoho katastrofických následků. Bezprostřední dopad na společnost byl dobře popsán ve studii z roku 1979, kterou zadal americký Senát a která obsahovala fiktivní popis dopadu na jedno americké město, Charlottesville ve Virginii.

To je však jen část obrazu. Uvažujme o dlouhodobých dopadech jaderné války na všechny formy pozemského života, počínaje takzvanou „jadernou zimou“ a otravou radiací. Nedávné simulace a údaje z minulých jaderných katastrof v Černobylu a Fukušimě nám dávají dobrou představu o tom, jaké by byly následky.


Jaderná zima

Článek Joshuy Coupea z Rutgersovy univerzity a jeho kolegů z roku 2019, založený na jejich simulaci jaderné války mezi USA a Ruskem, ukázal, že do atmosféry by bylo vyvrženo asi 150 milionů tun sazí (aerosolů černého uhlíku), které by blokovaly sluneční světlo a vedly by k poklesu průměrné globální teploty o téměř 10 °C na mnoho let. Srážkové úhrny by se snížily a rozložení srážek by se drasticky změnilo. Vegetační období ve středních zeměpisných šířkách by se zkrátilo asi o 90 % a na některých místech by sněžilo i v létě. Výsledkem by byl hlad na velké části zeměkoule, a to nejen pro lidi, ale i pro mnoho zvířat.

Masové hladovění a celosvětové úmrtí předpověděl v roce 2019 také Owen Toon a jeho kolegové, kteří simulovali jadernou válku mezi Pákistánem a Indií v roce 2025. I tento regionální konflikt způsobil pokles globální povrchové teploty až o 5 °C.

Takové simulace jsou stále velmi spekulativní, protože je obtížné zohlednit všechny složité environmentální interakce, které by následovaly po jaderné válce. Jisté je pouze to, že si nedokážeme představit všechno to utrpení, kterým by biosféra trpěla. Dopady jaderné zimy lze částečně pochopit srovnáním s erupcemi supervulkánů nebo dopady velkých asteroidů, ačkoli saze z jaderného spadu by blokovaly více slunečního světla než stejné množství sopečných výtrysků.


Radiace

Představu o pravděpodobných radiačních účincích jaderné války si můžeme udělat z údajů shromážděných po havárii v Černobylu v roce 1986 a po havárii ve Fukušimě v roce 2011 a z našich znalostí o některých druzích na Zemi, které jsou vůči radiaci tolerantní (mezi něž bohužel nepatří lidé).

Vystavení radiaci způsobilo v okolí Černobylu značné genetické poškození a zvýšilo míru mutací u mnoha druhů. U savců a ptáků se vyskytl šedý zákal a menší mozek. Velká část původní fauny a flóry v okolí Černobylu se však vrátila, a to rychleji, než se očekávalo. Ukázalo se, že rostliny jsou vůči radiaci odolnější než zvířata, protože mohou snadněji nahradit odumřelé buňky nebo tkáně. V dlouhodobém horizontu vytváří záření u zvířat nádory, ale u rostlin se rakovinné buňky obvykle nemohou šířit z jedné části rostliny do druhé, takže nádory jsou jen zřídka smrtelné.

Zdroj: redakce, interestingengineering.com, ota.fas.org