Hitlerův předchůdce Antonova Messerschmitt ME 323. Jaká je jeho historie?

Německý Messerschmitt Me 323 byl obří dopravní letoun, který sloužil německé armádě během druhé světové války, píše web War history online.

Jednalo se o těžký dopravní letoun s pohonem, který rychle nahradil svou dřívější bezmotorovou verzi, vojenský kluzák Messerschmitt Me 321. Během války vynikal jako největší pozemní dopravní letoun na scéně. Bylo zaznamenáno asi 213 vyrobených Me 323.

Me 323 byl postaven na základě požadavku německé Luftwaffe na velký útočný kluzák, který by sloužil v operaci Sea Lion, plánované invazi do Velké Británie. Potřebovali letoun, který by mohl během výpravy létat s vozidly a další těžkou technikou. Operace Sea Lion však byla zrušena. Ale Me 323 byl stále požadován, tentokrát pro operaci Barbossa, invazi do Sovětského svazu.

Messerschmitt spolu s Junkersem dostal 14denní ultimátum na předložení návrhu s podrobným popisem velkého dopravního kluzáku s důrazem na jeho útočnou roli. Těžký transportní kluzák měl mít 8mm protiletadlový a protitankový dělostřelecký kanón spolu se středním tankem Panzer IV. Prototyp firmy Junkers byl vyřazen a byl přijat prototyp firmy Messerschmitt.

Vypůjčil si konstrukci Messerschmittu Me 261 s dlouhým doletem a byl označen jako Me 261w. Jeho název se vyvíjel od Me 261w k Me 263 a nakonec se stal Me 321. Tento Me 321 sloužil jako transportní v Rusku, ale nikdy neplnil zamýšlenou roli útočného kluzáku.

Zpětná vazba od pilotů Velitelství transportů v Rusku vedla počátkem roku 1941 k rozhodnutí vyrábět motorizovanou verzi Me 321, která se vyráběla v letech 1942 až 1944. Poté, co bylo vyrobeno asi 198 kusů, byl zaveden Me 323.

Klíčovým rozpoznávacím znakem Me 323 bylo šest motorů, tři na každém křídle, sloužících k pohonu. Me 323 měly maximální rychlost pouze 220 km/h na úrovni moře a jejich rychlost klesala se zvyšující se výškou. Jeho obrannou výzbroj tvořilo 5 kulometů MG 131 ráže 13 mm střílejících ze hřbetního postavení těsně za křídly a z trupu. Každý letoun obsluhovala pětičlenná posádka složená ze dvou pilotů, dvou palubních inženýrů a radisty.

V září 1942 byly stroje M323 nasazeny pro kampaň v Tunisku. Do středomořské etapy se M323 zapojily v listopadu 1942 a zásobovaly Rommelův Afrika Korps technikou.

Dne 22. dubna 1943 byla formace 27 M323 doprovázena přes Silickou úžinu, když byla zachycena sedmi letkami Spitfirů a P-40. V roce 1943 se M323 ocitly na palubě letounů P-40, které je měly doprovázet. V následném vzdušném střetu bylo ztraceno 21 letounů M323.

Navzdory omezenému počtu byly letouny M323 pro Němce neocenitelným přínosem a byly hojně využívány.

Zdroj: warhistoryonline.com