Digitální technologie ve školách. Dobrý sluha, ale zlý pán

Příchod digitálních technologií do škol je někdy spojován se zhoršením výsledků ve vzdělávání. Nové výzkumy však ukazují, že digitální technologie ve školách neznamenají pokles úrovně vzdělávání, ale že technologie mohou být dobrým pomocníkem při diferenciaci výuky, jak uvádí Univerzita v Tampere.

Na úvod je dobré uvést, že Finsko je známé tím, že má nejlépe rozvinutý vzdělávací systém na světě, jak uvádí např. zpráva Světového ekonomického fóra o globální konkurenceschopnosti.

Studie DigiVOO, kterou společně vytvořily Helsinská univerzita a Univerzita v Tampere, se zabývala dopadem digitalizace na výukové situace, učení a výsledky učení. Pro účely studie byla shromážděna data od žáků 7. – 9. tříd v 83 školách po celém Finsku z let 2021 a 2022 s využitím dat shromážděných v předchozích studiích.

Žáci s horším prospěchem digitální technologie používali častěji

Příchod digitálních zařízení do škol byl někdy spojován s poklesem dovedností mladých Finů. Studie však uvádí, že používání digitálních zařízení nesnižuje výkon žáků při řešení zadaných úkolů či matematickém uvažování. Naopak, digitální technologie mohou pomoci žákům s různými studijními problémy či potřebami

Žáci, kteří potřebují silnější podporu, žáci mající specifické potřeby, žáci z přistěhovaleckého prostředí a žáci s horšími studijními výsledky uváděli, že digitální technologie při výuce využívají častěji než ostatní žáci.

Digitální technologie byly ve školách využívány jen zřídka

Finští učitelé uváděli, že digitální technologie využívají ve výuce jen velmi málo. Digitální technologie, které vyžadují základní dovednosti, jako jsou například výukové hry, byly využívány přibližně jednou měsíčně.

Hodiny využívající digitální technologie byly obvykle předem připraveny učitelem a výuka byla většinou zaměřena na drilování a opakování naučeného obsahu. Žáci byli jen zřídka aktivními účastníky při používání digitálních technologií při výuce.

Dokončení „digileap“ by vyžadovalo podporu vlastních digitálních dovedností učitelů, aktivní sdílení osvědčených postupů a další výzkum možností zavádění a využívání digitálních technologií,“ říká profesor Risto Hotulainen z Helsinské univerzity.

Digitalizace může zvýšit motivaci

Na základě pozorování ve vyučovacích hodinách se situace při výuce s využitím digitálních zařízení a prostředí výrazně nelišily od situací bez digitálních zařízení.

Digitální styl výuky však měl v mnoha hodinách pozitivní vliv na skupinovou dynamiku a motivaci žáků ve výuce. Použití digitálních zařízení zvýšilo zájem o hodiny matematiky a v předmětech v mateřském jazyce digitalizace hodiny zvýšila snahu žáků o probíranou látku.

Podpořit rozvoj matematického myšlení je možné například vytvořením výukového prostředí, které se přizpůsobí úrovni žákových kompetencí, umožní mu sledovat svůj pokrok a kontrolovat vyřešené úlohy. Čím častěji žáci kontrolovali svá řešení, tím silnější byl rozvoj matematického myšlení v průběhu školního roku. Digitalizace umožňuje nový způsob diferenciace výuky. V budoucnu by bylo důležité zaměřit se na vývoj digitálních prostředí, která podporují různé způsoby myšlení a poskytují vhodné výzvy, například pro žáky, kteří se učí různou rychlostí. Digitální výuku lze také využít ke zvýšení pozitivní spolupráce a pocitu sounáležitosti mezi studenty. Proto je při zvažování toho, jaké digitální dovednosti žáci potřebují nyní a v budoucnu, důležité rozvíjet základní dovednosti žáků v oblasti digitálních technologií a pochopit, jak jsou spojeny s posilováním sociálního začlenění žáků,“ říká Sanna Oinas, univerzitní lektorka na Univerzitě v Turku.

Situace u nás

Digitální dovednosti by měl člověk získat již ve škole. Otázkou však zůstává, jak naše univerzity umí vybavit novou generaci budoucích učitelů a ti potom své studenty potřebnými digitálními kompetencemi. Dalším problémem je často nedostatečný přístup k technologiím.

Univerzity v EU se také potýkají s obecnými (procesními) problémy, které přináší např. online výuka: frustrovaní akademičtí pracovníci, neefektivní výuka, omezené zapojení studentů, nedostatečný inkluzivní přístup a personalizovaná online výuka a další (EACEA, 2020). Tento nedostatek je způsoben chybějícími kompetencemi, dovednostmi a schopnostmi, uvádí server digiLEAP.

Zdroj: tuni.fi, weformu.org, digileap.eu, eacea.ec.europa.eu, redakce