Co způsobuje nestabilní dráhu Pluta? Hrozí, že se Pluto srazí s Neptunem?

Nová studie tvrdí, že Pluto vklouzne na oběžnou dráhu Neptunu a je na pokraji srážky s chaotickou oběžnou dráhou, která by mohla zničit planetu, uvedl web sciencetimes.

Toto tvrzení bylo vzneseno, když výzkumníci zjistili, že předchozí devátá planeta, nyní klasifikovaná jako trpasličí planetka, měla jedinečnou oběžnou dráhu, která byla nadměrně prodloužená a nakloněná ve srovnání s drahami ostatních planet. Planetární vědci Renu Malhotra z Lunární Planetární Laboratoře na Arizonské univerzitě a Takashi Ito z japonské Národní astronomické observatoře snažili pochopit, proč Pluto žije na této oběžné dráze.

V počítačových simulacích zjistili, že Neptun má největší vliv na azimutální, neboli mapové zobrazení, libraci Pluta díky orbitální rezonanci obou planet v poměru 3:2, která říká, že Pluto oběhne Slunce přesně dvakrát na každé tři oběhy Neptunu kolem Slunce. Librace je v astronomii označení pro velmi pomalou oscilaci satelitu, jak se jeví pozorovateli na hmotnějším mateřském tělese, které satelit obíhá. Modely však naznačují, že Neptun má malý vliv na šířkovou libraci Pluta. Když se do rovnice přidá gravitace Uranu, věci se začnou kazit. Uran destabilizuje jak azimutální, tak šířkové omezení. Pokud by byla dráha Pluta určena pouze interakcí těchto dvou planet, stala by se po desítkách či stovkách milionů let nestabilní, což by způsobilo srážku Pluta s Neptunem nebo pravděpodobnější úplné vyloučení ze sluneční soustavy.

Na pomoc Plutu přišel Jupiter a v menší míře i Saturn. Přestože jsou od Pluta dále než Neptun a Uran, jejich gravitační síla je tak silná, že stále mohou vládnout. Samotný Jupiter má dostatečnou gravitační sílu k udržení konstantní oběžné dráhy Pluta po dobu nejméně 5 miliard let, což je doba, po kterou simulace trvaly.

Malhotra a Ito zredukovali tyto výpočty do jediného parametru tím, že nabídli několik zjednodušení. K zobrazení každé planety byl použit rovnoměrně hustý kruhový prstenec s celkovou hmotností rovnou hmotnosti planety a poloměrem prstence odpovídajícím největší vzdálenosti planety od Slunce. Toto zjištění naznačuje, že okolnosti pro objekty se v průběhu historie Sluneční soustavy měnily.

Tyto výsledky pravděpodobně ovlivní budoucí studie vnější sluneční soustavy a její orbitální dynamiky. Jejich zjištění oživí naději na vytvoření vztahu mezi současnou a předchozí dynamikou sluneční soustavy.

Zdroj: sciencetimes.com