Co se skrývá pod pískem Sahary?
Sahara je třetí největší pouští na světě, hned za Arktidou a Antarktidou. Je to obrovská rozlehlá písečná oblast, kdy den je příliš horký a noc příliš chladná. Ne vždy tomu tak bylo. Ve skutečnosti prošla Sahara před několika tisíci lety extrémně drastickou změnou. V minulosti to byla prosperující a živá oblast, zcela odlišná od toho, jaká je dnes. Proč se tak změnila a co ukrývá pod svým pískem?
Podle webu LastTrends, teprve před 10 000 se ze Sahary stala poušť, jakou známe dnes. Nyní suchý pás severní Afriky byl kdysi zelený a plný jezer, řek, luk a dokonce i lesů. Kam se tedy poděla všechna voda a zeleň? Odpověď není úplně jasná, ale mnoho archeologů má svou teorii. Nejspíše lidé zavinili situaci, která spustila tuto dramatickou ekologickou proměnu.
Výkyvy sklonu zemské osy způsobují změny úhlu, pod kterým sluneční záření vstupuje do atmosféry. V pravidelných intervalech v celé historii Země se během západoafrického monzunového období rozlévalo více slunečních paprsků a v těch dnech nad severní Afrikou pršelo mnohem více. S přibývajícími dešti mohla růst zeleň a kraj pokrývalo mnoho řek a jezer.
Před 4500 až 8000 lety se však stalo něco zvláštního. David Wright, archeolog, který publikoval svá zjištění v časopise Frontier Science News, analyzoval archeologická data sestávající převážně z průzkumu hornin a pylových záznamů. Zjistil, že kdekoli byla objevena přítomnost pastýřů, došlo ke změně v rozmanitosti rostlin.
Jinými slovy, zdá se, že poté, co místní pastevci se svými stády opustili oblast, zůstala po nich poušť. Wright se domnívá, že nadměrné spásání zeleně dobytkem také snížilo množství atmosférické vlhkosti, protože samotné rostliny vydávají vlhkost, která vytváří mraky.
Kromě toho, že Sahara byla vždy spíše savanou, nacházelo se zde i největší jezero na světě. Pod pískem saharské pouště vědci objevili stopy obrovského prehistorického jezera. Vzniklo asi před 250 000 lety, kdy řeka Nil protékala kanálem a zaplavila východní Saharu, přičemž vytvořila jezero, které pokrývalo více než 400 tisíc kilometrů čtverečních. V porovnání s dnešním největším jezerem, Kaspickým mořem, které zaujímá plochu 371 tisíc kilometrů čtverečních, bylo jezero s názvem Čad opravdu největší na světě. Zánik jezera začal před několika tisíci lety.
Před 37 miliony let byl v místě Sahary oceán. Těla mořských živočichů, kteří v moři zemřeli, byla pokryta usazeninami. Jak se zvedala zemská kůra, moře se změnilo v pevninu. Kromě velrybích kostí dlouhých asi 15 m byly na Sahaře nalezeny i kosti dalších mořských tvorů a zuby obrovských žraloků, včetně největšího a nejnebezpečnějšího druhu, který kdy žil, megalodona.
V roce 2010 byly pomocí satelitů objeveny pozůstatky více než 100 pevností libyjského lidu Garamantů. V době největšího rozkvětu jejich osídlení, přibližně od 2. století př. n. l. do 7. století n. l., byla oblast, v níž žili, již velmi vyprahlá. Budovali podzemní kanály, které přiváděly vodu ze starých nádrží, aby mohli obdělávat svou půdu. Když tento zdroj vody došel, pole uschla a písek pokryl zbytky měst a vesnic.
I zdánlivě mrtvá oblast, jako je Sahara, může skrývat mnohá tajemství a nesmírně zajímavou historii.
Zdroj: lasttresnds.medium.com