Československý Spitfire aneb jak naše nejlepší stíhačka přišla příliš pozdě
Před 2. světovou válkou (1939-1945) byl v Československu silný vojenský průmysl, který zahrnoval konstrukci, vývoj a výrobu různých ručních zbraní, obrněných vozidel a letadel. V letech předcházejících válce Československo investovalo do dolnokřídlého jednoplošníku moderní konstrukce Avia označeného jako „B-35“.
Letoun vznikl na základě požadavku ministerstva národní obrany z roku 1935, který požadoval jednomístný stíhací letoun s uzavřenou kabinou, křídly uloženými na spodní straně trupu a kovovým potahem. Letoun měl nahradit stárnoucí řadu dvouplošníků, které byly stále ve službě u českého letectva.
Letoun B-35 se poprvé vznesl do vzduchu 28. září 1938. Konstrukce předváděla štíhlý trup se středně posazenou pilotní kabinou, vpředu umístěným motorem a konvenční ocasní jednotkou využívající maloplošnou svislou ploutev a nízko umístěné horizontální křidélka. Hlavní křídla byla posazena před středem trupu a dostala eliptický tvar podobný tomu, jaký známe z klasického britského letounu Supermarine Spitfire. Do příďové části byl namontován dvanáctiválcový přeplňovaný, kapalinou chlazený řadový motor Hispano-Suiza 12Ydrs o výkonu 860 koní, který poháněl dvoulistou vrtuli. Podvozek byl s typickým uspořádáním „tail-dragger“.
Hlavní křídla byla zkonstruována převážně ze dřeva, zatímco trup využíval kombinaci kovu a plátna s podvozkovou konstrukcí z ocelových trubek.
V praxi se letoun B-35 jevil jako vítěz, protože jeho provozní vlastnosti byly považovány za dobré a jeho výkony také v porovnání se současnými letouny.
Maximální rychlost dosahovala téměř 498 kilometrů za hodinu a dolet až 500 kilometrů. Rychlost stoupání byla udávána na 780 metrů za minutu.
V rámci programu byly dodány celkem tři prototypy, které byly označeny jako B-35/1, B-35/2 a B-35/3. Během zkoušek byl původní motor 12Ydrs nahrazen motorem řady 12Ycrs, který umožňoval montáž jednoho 20mm kanonu střílejícího přes vrtuli. První prototyp havaroval 21. listopadu, což podnítilo stavbu mírně přepracovaného (menší křidélka, prodloužené klapky a zvětšený trup) druhého prototypu (B-35/2) – tento model vzlétl 30. prosince 1938. Po slibných výsledcích si česká vláda objednala deset předsériových letounů, což však zhatila německá okupace Československa v březnu 1939.
Navzdory okupaci se podařilo pokračovat ve vývoji letounu B-35, který vedl ke vzniku třetího prototypu B-35/3. Tento model vzlétrl 26. června 1939. V té době již byla hlavní křídla upravena tak, aby měla rovné hrany podél náběžných linií (křídla ztratila svůj eliptický tvar), a konečně byl namontován zatahovací podvozek. Kompletní výzbroj nyní tvořil 20mm kanón a 2 x 7,92mm kulomety na křídlech.
Nakonec to byly právě tyto tři prototypy, které stály za iniciativou letounu Avia B-35, neboť pozornost se brzy přesunula k rozvinutější podobě jako „B-135“. Piloti bulharského letectva měli možnost vyzkoušet prototyp letounu B-35/2 již v listopadu 1939 a později se jim dostal do rukou prototyp B-35/3. V roce 1939 byl prototyp letounu B-35/2 představen v rámci projektu „B-35“. S požehnáním Berlína si Bulhaři objednali dvanáct kusů tohoto typu a ty během války sloužily výhradně u bulharského letectva.
Zdroj: Militaryfactory
