Zeptala jsem se dětí (5 a 9 let), jak se jim líbilo na táboře. Z jejich odpovědi mě zamrazilo

Když se děti vrací z tábora, plné zážitků, dobrodružství a nových kamarádů, očekáváte, že se budou těšit z toho, co všechno prožily. Jenže co když se za těmi zářivými úsměvy skrývá něco jiného? Co když je to, co vám děti neřeknou, nakonec důležitější než to, co během prázdnin dělaly?

Když se děti vrátily z lyžařského tábora, první, na co jsem se zeptala, bylo, jak se jim tam líbilo. Můj pětiletý syn se rozesmál: „Bylo to super, mami! Hráli jsme si večer v penzionu na schovávanou a táborníci byli fajn… ale víš, co? Jirka z vedlejšího pokoje mi jednou říkal, že jsem tlustý, a pak mě odstrčil.“ Starší dcera, devítiletá, přitakala: „No jo, taky si na mě jedna holka na chvilku vymýšlela, že jsem divná, protože mám brýle. A vedoucí nic neudělal. Tak jsem to prostě neřešila, ale zkoušela to na mně pořád dál.“

Příběhy, ze kterých mrazí

Jen co jsem tato slova slyšela, hned mě zamrazilo. Když se děti během prázdnin vrátí z tábora s takovými příběhy, něco není v pořádku. To není o nějakých náhodných hádkách nebo nevinných vtipech. To je o něčem daleko závažnějším. O něčem, co se často děje za zavřenými dveřmi, na místech, kde dospělí nemají oči, a přitom by měli.

Když se objeví šikana

Šikana není žádná novinka, ale když ji zažijí děti, které vám ještě s otevřeným úsměvem vyprávějí, jak prožily dobrodružství a jak se těšily na nový den, může to být šok. Proč se to stalo? Jak je možné, že vedoucí na táboře nezasáhli? A co byste měli dělat, pokud se to týká právě vašich dětí?

Nejdůležitější je vědět, jak reagovat. Představte si, že vaše dítě přijde domů s podobným zážitkem – jak mu odpovědět? První, co je potřeba, je okamžitě si s dítětem promluvit. Nezapomeňte se ho na všechno vyptat, ale nenaléhejte. Musí mít prostor se svěřit, aniž by cítilo, že mu to nějak vyčítáte nebo ho neberete vážně. Zeptejte se, co přesně se stalo, kdo byl zapojený, jak na to reagovali dospělí a co naopak udělalo samo dítě. Někdy je potřeba zůstat trpělivý a jen naslouchat.

Šikanu nikdy neignorujte

Druhá věc: Pokud dítě popisuje šikanu, nenechte to být. I když je těžké uvěřit, že by něco takového probíhalo na místě, kde mají být děti v bezpečí, nesmíte podcenit žádné varovné signály. Pokud dítě říká, že si ho někdo vybral, že je ignorováno nebo ponižováno, nemůžete se spokojit s tím, že to byla třeba jenom dětská přestřelka. Vždy je lepší věnovat tomu pozornost a prozkoumat to podrobněji. “Šikana v jakémkoliv věku a jakékoliv podobě je nepřípustná, protože má pro oběť velké následky. Vyplatí se o ní tedy co nejdříve někomu říci, svěřit se a naplánovat následující kroky. Rozhodně není řešení šikanu tzv. „přetrpět“. V kolektivech trávíme velkou část života a mělo by nám v nich být dobře,” doplňují terapeuti z online poradny Hedepy.

Jak šikanu řešit

Komunikujte s vedoucími tábora – pokud vám dítě řekne, že se něco děje, co se netýká běžných dětinských sporů, ihned kontaktujte vedoucí. A to ne jenom na pár minut, ale tak, aby vás zajímalo, co konkrétně bude dělat. Dobrý vedoucí by měl mít jasný plán pro řešení konfliktů a šikany, a pokud tomu tak není, je čas si položit otázku, jestli je takový tábor pro vaše dítě to pravé.

O šikaně mluvte i s dětmi. Připomeňte jim, že pokud se jim něco nelíbí, mohou se s tím svěřit, ať už vám, nebo nějaké důvěryhodné osobě. Je důležité děti naučit, jak rozpoznat hranice mezi normálním, občasným konfliktem a skutečnou šikanou. Vysvětlete jim, že i pokud se jim něco stane, nemají se bát mluvit o tom, co zažívají. Pokud se totiž ukáže, že k šikaně skutečně dochází a nic se pachateli neděje, může ještě přitvrdit, nebo to zkusit i na další děti.

Platí to i v případě, že si všimnete, že je šikanován někdo jiný. „Když ostatní jenom přihlížejí a mlčí, tak si šikanující může myslet, že má jejich podporu. A že má neomezenou moc. Proto je důležité dostat ostatní na stranu dobra,“ zdůraznila dětská psycholožka Barbora Downes v Klubu Rádia Junior. Nejprve byste se proto měli obrátit na vedení tábora a požadovat řešení. Pokud to nepomůže, je třeba zvážit, zda byste neměli informovat i další autority, jako je krajská školní inspekce nebo další odborníci. Šikana totiž není něco, co se má přehlížet – to, co se zdá jako drobný problém, může mít pro dítě dlouhodobé následky.

Pokud se cítíte ztraceni v tom, jak vše správně řešit, neváhejte se obrátit na odborníky. Psychologové, pedagogové a poradenské služby vám mohou pomoci nejen s tím, jak se vyrovnat s tím, co dítě zažilo, ale i s tím, jak mu pomoct dál.