Moje děti (7 a 9 let) jely na letní tábor. Když jsem zjistila, co se tam děje, okamžitě jsem pro ně jela
Děti mají letní tábory velice rády, protože si tam užijí spoustu zábavy s kamarády, navážou nová přátelství a rozhodně se nebudou nudit. To ocení i rodiče, kteří se dětem nemusí věnovat a užijí si chvilku klidu. Ne vždy to ale dopadne podle představ.
Letní tábor může dětem přinést spoustu dobrého. Už v nižším věku se učí samostatnosti, komunikovat s ostatními a plnit různé úkoly, ale také se mohou odpoutat od každodenní rutiny a užít si dostatek pohybu a legrace. V některých případech to ale nedopadne tak, jak si rodiče a děti představovali.
Letní tábor se změnil v noční můru
Špatnou zkušenost s letním táborem má i Iveta K., která za tábor pro dvě děti zaplatila spoustu peněz. S tím však počítala, protože chtěla svým dětem zajistit krásné léto a ona na ně kvůli práci neměla moc času. Po třech dnech jí ale napsal syn (9) SMS zprávu, ve které si stěžoval, že už dvakrát nedostal najíst. Když si to Iveta přečetla, vykulila oči a s hrůzou synovi hned volala. Ten jí vysvětlil, že na táboře musí děti plnit určité úkoly a pokud nebudou mít dostatek bodů, půjdou spát bez večeře, nebo nedostanou svačinu. Syn nezvládl projít celou trasu bojovky, a tak zbytek noci hladověl. Jeho mladší sestra (7) dostala ke svačině jen starý přezrálý banán, protože v závodě neběžela dostatečně rychle. To matce připadalo naprosto nepřípustné.

Ačkoliv byl tábor zaměřen na rozvíjení samostatnosti dětí, které zahrnovalo například společné připravování svačin a dezertů, rozhodně nepočítala s tím, že by její děti mohly hladovět. Za jídlo na dva týdny navíc zaplatila 5 tisíc korun. Za tuto částku by děti měly mít jídla určitě dostatek. Nejdříve zavolala vedoucímu tábora a když slyšela jeho vymlouvání, okamžitě se sebrala a pro děti si přijela. Později zjistila, že nebyla jediná. Pro děti si přijelo rovnou několik rodičů, kteří si následně hromadně stěžovali. Od vedení se jim nakonec podařilo získat část peněz zpět, příště si ale rodiče dvakrát rozmysleli, kam své děti posílají.
Iveta se rozhodla, že si bude tábory pro své děti vybírat mnohem pečlivěji. Najde si recenze na internetu, zeptá se známých a pořádně si nastuduje program. „Všechno to ale bylo zbytečné, protože i když jsem našla skvělý letní tábor, děti už nikam jet nikdy nechtěly. Nedokázala jsem je přemluvit, mohla jsem jim slibovat cokoliv. Řekly mi, že raději budou doma pomáhat s domácími pracemi,“ řekla naší redakci Iveta, která je z celé situace ještě stále smutná, protože sama dětem nedokáže zajistit zajímavý program na léto.
Úkoly jsou v pořádku, ale hladovění ne
Na některých táborech děti skutečně mají úkoly, které musí splnit, aby získaly určitou odměnu. Může se jednat třeba o kousek dortu nebo sladké ovoce, rozhodně by však neměly hladovět. Za úspěšné plnění úkolů děti dostávají nejčastěji diplomy, drobné dárky nebo třeba sladkosti.
Bohužel nastávají situace, kdy děti na táboře nemají dobré podmínky. Výjimkou nejsou ani nekvalitní či nedovařené pokrmy, které děti nechtějí jíst. Stravování na táboře podléhá hygienickým normám a mělo by být k dispozici pravidelně – tzn. snídaně, oběd, večeře. Důležité jsou i svačiny, protože děti se na táboře hodně hýbou a spotřebovávají plno energie, kterou je nutné doplnit.
Děti se však mohou podílet na určitých pomocných pracích – například úklid nádobí po jídle nebo pomoc s přípravou malého občerstvení u táboráku. Cokoliv, co vybočuje z běžného programu, by ale mělo být předem sděleno rodičům.

Jak probíhaly tábory v minulosti?
Dříve byly tábory organizovány nejčastěji pionýrskými organizacemi. Stravování bylo pochopitelně jednodušší a méně pestré než dnes, děti se více podílely na přípravě jídla a zajišťování základních potřeb tábora. S potravinami se více šetřilo, ale děti hlady nebyly. Například v době komunistického režimu se tábor zaměřoval zejména na kolektiv a rozvíjení socialistického člověka. I tak si děti užívaly spoustu zábavy jako dnes, jen tábory většinou trvaly delší dobu – třeba i více než měsíc. V současné době letní tábory trvají většinou dva týdny.