Do potravin se přidávají exkrementy. Takto je výrobci označují na obalech

Naprostou většinu lidí nejspíš nijak nepřekvapuje, že potraviny obsahují také živočišné produkty. V potravinářském průmyslu se ale občas využívají také suroviny, které byste na první pohled za vhodné ke konzumaci nejspíš nepovažovali. Kromě nejpodivnějších živočichů to mohou být dokonce i exkrementy. 

Jak moc poctivě si čtete složení výrobků, které v obchodě vkládáte do nákupního košíku? Zvlášť u potravin, které jsme zvyklí nakupovat běžně třeba celé roky, to většinou příliš neděláme. Kdybychom to ale udělali, v některých případech bychom se nejspíš nestačili divit. 

Pravděpodobně jste již slyšeli o tom, že v řadě potravin se skrývají „éčka“. Všichni máme v povědomí, že se nejedná o nic pozitivního, ne každý ale tuší, o co se ve skutečnosti jedná. Jde o potravinová aditiva, neboli přídavné látky, které mohou plnit různé funkce. Některé z nich mají vliv na chuť, jiné upravují konzistenci nebo mohou prodloužit trvanlivost. Rozhodně nejde říci, že se pokaždé jedná o nějakou umělou chemickou sloučeninu, která by nutně musela být nezdravá. 

Původ tohoto éčka vás šokuje

Některá tato éčka, jak se aditiva jednotně označují, jsou ve skutečnosti zcela přírodního původu. To platí například pro dvě složky, které se nazývají košenila a šelak. Na první pohled to možná nezní nijak nevábně, pokud byste ale věděli, co ve skutečnosti konzumujete, možná by vám zatrnulo. 

Šelak má označení E904. Jeho hlavní funkcí je dělat potraviny více estetickými, právě použití šelaku totiž způsobuje, že jsou bonbony na povrchu krásně hladké a lesklé. Najdeme ho proto především v cukrovinkách. Používá se ale také k impregnaci zeleniny a ovoce. Nejen, že se jednotlivé plody poté lesknou, ale prodlouží se jejich trvanlivost, protože jsou chráněny před vnějšími škodlivými vlivy. 

Co to ale vlastně je? Jedná se o přírodní pryskyřici, která se získává z výkalů hmyzu. Konkrétně se jedná o červce lakového, jehož samičky tuto látku produkují. Tento hmyz pryskyřici používá k tomu, aby ochránil své larvy, nacházející se na stromech. Tam tato pryskyřice zaschne a následně je oloupána a dále zpracována. K výrobě jednoho kilogramu šelaku je potřeba zhruba 300 000 brouků. 

Jakkoliv to zní děsivě, je šelak zdravotně nezávadný, netoxický, biologicky odbouratelný a bez jakéhokoliv zápachu. Pokud se tedy povzneseme nad fakt, že se jedná o exkrementy, nemáme se čeho obávat. 

Konzumujete hmyz, aniž byste to tušili

Košenila se označuje jako E120, nalézt ji můžeme ale také pod názvy karmín nebo kyselina karmínová. Jedná se o přírodní červené barvivo, které je rozpustné ve vodě a ve většině potravin si zachovává svou rudou barvu. Pouze při kontaktu s něčím zásaditým zmodrá. 

Možnosti jejího využití jsou velmi široké. Přidává se napříkad do cukrovinek, ochucených jogurtů, džemů, instantních polévek, nápojů, žvýkaček a celé řady dalších výrobků. Košenilu najdeme také v lékárně, obzvlášť v případě některých jasně červených či růžových tablet. Výrobci kosmetiky ji přidávají do rtěnek nebo očních stínů, najdeme ji ale také v krmivech pro zvířata. 

Výroba tohoto barviva je pro řadu lidí kontroverzní a zvlášť ti, kdo se přiklání k veganství, z ní vůbec nejsou nadšení. Jde totiž o usušená těla samiček červce nopálového. Těla těchto brouků se po usušení nadrtí a vzniklý prášek se poté používá jako barvivo. 

V tomto kontextu je poměrně úsměvné, že se například na internetu hojně diskutuje o využívání hmyzu jako zdroje bílkovin, které je řadě lidí proti srsti. Neuvědomují si ale, že pravděpodobně konzumují brouky již dlouhé roky a nikdy se nad tím nepozastavili.