Děti ve škole měly nakreslit zaměstnání svých maminek. Učitelka se zděsila

Když zadala učitelka dětem ve škole úkol, aby nakreslily zaměstnání svých rodičů, očekávala širokou škálu povolání – od lékařů, přes profesory, prodavačky až po úředníky. Místo toho se však objevilo něco, co ji znepokojilo. Mnoho dětí totiž odevzdalo prázdný papír.

Malé děti daly učitelce čistý nepokreslený papír s tím, že jejich maminky nedělají nic. Tento okamžik přiměl učitelku k zamyšlení, co tím děti myslí. Ukázalo se ale, že velká část dětí vnímá práci pouze jako něco, co se děje mimo domov. Pokud tedy maminka nechodí třeba do kanceláře nebo továrny, děti se domnívají, že vlastně „nikde nepracuje“. Tento pohled se týkal zejména matek na mateřské dovolené, tedy těch, které se věnují péči o domácnost nebo pracují z domova.

Jak děti vnímají práci rodičů

Děti mají o světě dospělých zkreslené představy. Věří jen tomu, co vidí. Práce je pro ně něco, co vyžaduje odchod z domova a nějaké specifické oblečení jako je třeba uniforma. Vědí, že lékaři léčí, učitelé učí a prodavačky stojí za pokladnou. Pokud jejich maminka ráno neodchází z domova, přirozeně se domnívají, že „nic nedělá“, a proto také neumí dobře pojmenovat její práci. Podle psychologů je to prý běžný jev. Děti si vytvářejí vnímání světa podle přímých zkušeností a pokud nevidí konkrétní výkon práce, nevěří, že existuje. Přestože maminky na mateřské pracují takřka nonstop – pečují o dítě, vaří, uklízí – pro dítě to nevypadá jako práce. Podobně je tomu u rodičů pracujících na takzvaném home office. Sedí sice doma u počítače, ale jejich činnost není vizuálně tak nápadná jako třeba práce dělníka nebo řidiče autobusu.

Reakce učitelky

Když si učitelka v tomto případě uvědomila rozsah tohoto mylného dětského pohledu, rozhodla se jednat. Usoudila, že je nutné dětem vysvětlit, že práce není jen to, co je na první pohled viditelné. Připravila speciální hodinu, kde dětem přiblížila různé podoby zaměstnání. Na tabuli třeba napsala otázky jako: Co dělají vaši rodiče? Jaké mají povolání? Co podle vás znamená pracovat?

Děti začaly spontánně odpovídat. Mnohé z nich opakovaly, že do práce chodí tatínci a maminky jsou doma. Učitelka se jich tedy zeptala, zda si myslí, že jejich maminka doma nic nedělá. Některé děti přiznaly, že maminka sice vaří a uklízí, ale nebraly to jak práci. Učitelka ale vysvětlila, že práce je všechno to, co přináší hodnotu a pomáhá to ostatním. Zeptala se dětí: „Kdo vám připravuje jídlo? Kdo vás odvede do školy?“ Děti začaly přemýšlet a postupně si uvědomily, že jejich maminky mají kolem svých rodin spoustu povinností. „Obvykle to bývá tak, že matka se zaměřuje na bezpečí, otec na autonomii. Výchovné přístupy obou rodičů se tak mohou vzájemně doplňovat,“ říká psycholog Martin Jára, který na veřejnosti často zdůrazňuje význam rodičovských vzorů u dětí.

Jak lépe komunikovat s dětmi o práci

Rodiče se svými dětmi o své práci dostatečně nekomunikují a v tom bude ten hlavní problém. Ženy, které pracují z domova nebo pečují o domácnost, by tedy měly svým dětem všechny své denní činnosti vysvětlit. Děti by také měly být zapojeny do chodu domácnosti. Pokud budou pomáhat s úklidem nebo u vaření, uvědomí si, že i tato práce vyžaduje určité úsilí a čas. Ve školách po celém světě probíhají akce s názvem „Poznej svého rodiče“. Tatínek nebo maminka přijdou do hodiny, kde ostatním dětem ve třídě vysvětlují své zaměstnání.  Podobné aktivity jsou oblíbené zejména v USA.