Tuto v Česku přehlíženou stavbu obdivují architekti z celého světa. V USA patří k základním znalostem

Když se řekne Česká republika, většina lidí si automaticky vybaví nádherné historické památky. Pražský hrad, Karlův most, zámek Lednice nebo malebné uličky Českého Krumlova – to všechno jsou magnety, které každoročně přitahují miliony turistů z celého světa. Vedle hradů, zámků a romantických starobylých měst však Česká republika ukrývá i něco jiného – moderní stavby, které fascinují i světové architekty.

I u nás najdeme díla, která dokáží svou originalitou vzbudit emoce – ať už pozitivní, nebo negativní. Málokterá stavba vzbudila tolik pozornosti a diskuzí jako právě ona. Řeč je o ikonickém Tančícím domě v Praze, který je jednou z nejkontroverznějších, ale zároveň nejzajímavějších staveb v Česku.

Dům, který přitahuje davy

Tančící dům se nachází na pravém břehu Vltavy, na rohu Jiráskova náměstí a Rašínova nábřeží. Jeho stavba byla dokončena v roce 1996 a od té doby fascinuje nejen turisty, ale i architekty a odborníky na urbanismus z celého světa. Stavba má totiž něco, co se jen tak nevidí – dynamiku a pohyb, které budí dojem, jako by budova skutečně tančila.

Autory tohoto odvážného projektu jsou světově proslulý kanadsko-americký architekt Frank Gehry a chorvatsko-český architekt Vlado Milunić. Jejich cílem bylo vytvořit symbol nově se rodící demokracie a svobody po pádu komunismu.

V sousedním domě dřív bydlel Václav Havel

Místo, kde dnes stojí Tančící dům, má za sebou pohnutou historii. Původně zde stál činžovní dům z 19. století, který byl však na konci druhé světové války zasažen spojeneckým bombardováním v únoru 1945. Ruiny zůstaly dlouhá léta nevyužité a pozemek zůstával prázdný.

Po válce se objevilo několik návrhů, jak prostor využít. Jednou z možností byla stavba knihovny nebo kulturního centra. Pozemek byl ale ve vlastnictví státu a kvůli nejasnostem ohledně jeho budoucího využití zůstával dlouho nevyužitý. V 80. letech začal tehdejší disident a pozdější prezident Václav Havel, který bydlel v sousedním domě, prosazovat myšlenku vytvoření nové významné budovy, která by měla kulturní či společenský význam a symbolizovala by proměnu poválečného a později i postkomunistického Česka.

Budova symbolizuje taneční pár

Tančící dům se skládá ze dvou hlavních věží, které symbolizují slavný taneční pár – Freda Astaira a Ginger Rogersovou. Jedna část stavby je pevná a připomíná mužskou postavu, zatímco druhá je prohnutá, elegantní, jako by se pohybovala.

Ačkoli Tančící dům působí jako extravagantní umělecké dílo, jeho interiér má praktické využití. V budově se nachází kanceláře, luxusní restaurace s nádherným výhledem na Prahu, galerie moderního umění i exkluzivní hotel. Právě ze střechy Tančícího domu je jeden z nejkrásnějších panoramatických pohledů na Prahu, což ho činí atraktivním nejen pro milovníky architektury, ale právě i pro turisty.

Tančící dům rozděloval obyvatele Prahy

Když se v 90. letech objevily první návrhy jeho podoby, vyvolalo to bouřlivé diskuze. Pro mnoho lidí působil návrh jako velice „nepatřičný experiment“. Kritici se obávali, že netradiční design naruší atmosféru hlavního města, zatímco zastánci naopak oceňovali jeho originalitu.

Když se v roce 1994 začala stavba realizovat, některé hlasy z řad veřejnosti i odborníků dokonce mluvily o znesvěcení historické Prahy. Po dokončení v roce 1996 však postupně přicházelo přijetí a obdiv, a to nejen ze zahraničí, ale i ze strany Čechů. Dnes je Tančící dům jedním z nejznámějších symbolů moderní Prahy a málokdo si dokáže představit Rašínovo nábřeží bez něj.