Z Německa a Rakouska se na nás valí pohroma. Nelze jí zabránit. České řeky už nebudou jako dřív

České řeky se potýkají s novou vlnou hrozeb, které nenápadně, ale neúprosně mění jejich podobu i život v nich. Kromě tradičních problémů, jako jsou znečištění, úbytek vody nebo stavební zásahy, přichází další nečekaný faktor.

Voda je základním prvkem naší krajiny. České řeky po staletí formují naši zem, poskytují útočiště pestré škále rostlin i živočichů a zásobují lidi nejen pitnou vodou, ale i obživou a poskytují jedinečná místa k rekreaci. Řeky byly a jsou místem setkávání, inspirace a rovnováhy, která se však v poslední době čím dál častěji narušuje.

Co ohrožuje české řeky

Veškeré toky jsou domovem celé řady živočichů a rostlin, tvoří podstatnou část naší přírodní historie a jsou doslova živoucím ukazatelem stavu okolního prostředí. Ještě nedávno byl symbolem zdravé řeky rak, setkání s ním patřilo k výjimečným zážitkům nejen pro rybáře nebo přírodovědce. Jenže tohle se pomalu, ale jistě mění. Řeky totiž čelí nové a možná nejvážnější hrozbě, na kterou nejsou připravené, invazi nepůvodních druhů raků, která přišla z Německa, Rakouska a dalších zemí.

Invazivní raci ze západu: Hrozba, která se šíří dál

Invazivní raci, zejména druhy pocházející ze Severní Ameriky, se zabydlují na místech, na kterých ještě donedávna žili naši původní raci říční a kamenáči. Především se jedná o raka signálního, pruhovaného a v posledních letech i mramorovaného. Právě jejich šíření se za posledních dvacet let výrazně zrychlilo, což souvisí nejen se změnami klimatu a větší migrační schopností těchto druhů, ale i s lidskou činností, například neúmyslným přenosem spolu s rybářským vybavením nebo vypouštěním z akvárií.

Smrtelná hrozba pro původní populace

Zcela zásadním problémem je šíření račího moru, nebezpečného plísňového onemocnění, které v našich vodách decimuje původní druhy. Původcem je patogen Aphanomyces astaci, který dorazil do Evropy společně s americkými raky. Zatímco severoamerické druhy si za stovky let vytvořily vůči této nákaze odolnost, pro evropské druhy je račí mor prakticky vždy smrtelný. Pokud dojde ke kontaktu mezi invazním a původním rakem, šance na přežití původní populace výrazně klesá. Spory patogenu přežívají ve vodě týdny až měsíce a k jejich šíření stačí i jediný jedinec nebo kontaminované rybářské vybavení.

To znamená, že jakmile se v nějaké řece nebo rybníku objeví invazní druh raka, většinou během krátké doby dojde k masivnímu úhynu původních raků. Mor přitom nezabíjí pouze raky samotné, ale může ovlivnit i další složky vodního ekosystému. Raci patří mezi tzv. klíčové druhy, pokud vymizí, dojde ke změně celého potravního řetězce a postupně i k úbytku dalších živočichů a rostlin, které byly na existenci raků navázané.

Nepůvodní druhy raků: Jak je poznat a v čem jsou nebezpečné

Dnes v českých vodách najdeme šest druhů raků, ale pouze dva, raka říčního a raka kamenáče, lze označit za původní. Rak bahenní je evropský druh, v Česku však není původní a jeho dopad na naše prostředí je sporný. Největší problémy ale způsobují tři invazní druhy: rak signální, pruhovaný a mramorovaný. Každý z těchto druhů má jiné charakteristiky, ale společně sdílejí schopnost rychle obsazovat nové lokality a konkurovat původním druhům ve všech směrech.

Rak signální je na první pohled odlišný výraznou bílou skvrnou u kloubu klepeta. Právě tento druh byl v minulosti cíleně vysazován jako náhrada za decimované populace našich raků, což se později ukázalo jako zásadní chyba. Raka pruhovaného poznáte podle tmavých pruhů na ocasu, typicky se šíří především podél větších řek a je často spojován se sekundárním šířením račího moru. Největším unikátem je ale rak mramorovaný, který je schopen rozmnožování bez samečka. Každá samice je genetickou kopií sama sebe a stačí jediný jedinec, aby založil populaci čítající během dvou let stovky jedinců. Tato vlastnost je v živočišné říši výjimečná a v případě raků přímo nebezpečná.

Jak se bránit invazivním druhům

Zastavit šíření invazivních raků není jednoduché a většina běžně používaných metod má svá úskalí. Ruční sběr a odchyt do pastí sice může krátkodobě snížit jejich počet, ale zároveň riskujete, že v populaci zůstanou ti menší a méně viditelní jedinci, kteří se rychle rozmnoží. V některých případech pomáhá vysazování rybích predátorů, například sumců nebo candátů, ale i tato opatření mají svá omezení.

Jednou z nejdrastičtějších možností je vypuštění rybníků a likvidace invazivních druhů například mrazem nebo chemickým ošetřením dna. Tato opatření jsou však velmi náročná a mají i vedlejší negativní účinky na ostatní vodní organismy. Nejdůležitější je proto prevence, tedy osvěta veřejnosti, důsledný zákaz vypouštění akvarijních živočichů do přírody, pečlivá dezinfekce rybářského vybavení a zamezení přenosu vody mezi různými lokalitami.

Co čeká české raky a řeky v dalších letech

Budoucnost původních raků v České republice je nejistá. Na některých lokalitách se díky rychlé reakci ochranářů podařilo zachránit části populace přemístěním do karanténních chovů. Jinde už původní druhy prakticky vymizely a zůstaly jen invazní populace. Situaci ztěžuje i klimatická změna a opakovaná sucha, která původním druhům ubírají další životní prostor a zároveň nahrávají těm přizpůsobivějším. Odborníci se dnes snaží situaci sledovat například prostřednictvím environmentální DNA, tedy analýzou vzorků vody, ve kterých lze identifikovat přítomnost jednotlivých druhů. Aktivně probíhá monitoring a na rizikových místech jsou přijímána opatření, která mají šíření invazních raků alespoň zpomalit.