V Americe tímto krmí prasata a nechápou, že Češi to beztrestně dávají dětem k svačině

Další české jídlo vzbudilo vlnu nevole na sociálních sítích. V komentářích se pod jedním nevinným videem rozjela vášnivá diskuze, v níž se střetly odlišné pohledy na to, co je a co není vhodné dávat dětem ke svačině. Tentokrát nešlo o sladkosti, smažená jídla nebo fast food, ale o něco, co u nás patří mezi naprostou klasiku. Češi nad tím mávnou rukou nebo si zavzpomínají na vlastní školní léta. Zato uživatelé ze zahraničí, především ze Spojených států, zůstali v naprostém šoku.

Komentáře se hemžily přirovnáními k jídlu pro psy či prasata, přitom šlo o naprosto běžnou svačinu, kterou denně připravují tisíce českých rodičů. Z pohledu českého konzumenta je to praktické, jednoduché a hlavně ověřené. Ale jakmile se běžná realita jedné země dostane do hledáčku publika z úplně jiného kulturního prostředí, stačí málo a zvedne se internetová lavina.

V Americe tímto prý krmí prasata a nechápou, že Češi to beztrestně dávají dětem k svačině. Přesně tak zněl totiž jeden z příspěvků, který nedávno rozvířil sociální sítě. Jeden český uživatel se na TikToku nevinně pochlubil tím, co připravil svému dítěti ke svačině do školy: půlku rohlíku se šunkovou pěnou. Zcela běžná česká klasika, nad kterou se tu nikdo nepozastaví. Jenže internet je dnes globální a příspěvek si velmi rychle našel cestu i za hranice. A tam? Tam lidé kroutili hlavou.

V komentářích přirovnávali šunkovou pěnu k paštice pro psy, nebo dokonce k jídlu pro prasata. Někteří psali, že by to svému dítěti nikdy nedali. A český internet se samozřejmě začal bavit. Jak je možné, že něco tak obyčejného jako rohlík se šunkovou pěnou vyvolá v zahraničí takový poprask?

Možná to není tak překvapivé. Kulturní rozdíly v tom, co považujeme za normální nebo vhodné k jídlu, jsou zkrátka obrovské. Co je u nás běžná a oblíbená svačinka, může jinde působit nepochopitelně – a naopak.

Co je vlastně ta šunková pěna?

V Česku naprosto známá věc. Jemná masová pomazánka, většinou z mixu šunky a másla nebo sádla, lehce ochucená a dobře roztíratelná. Dá se koupit hotová v tubě nebo kelímku, ale řada lidí si ji dělá doma ze zbytků šunky, tvarohu, másla, hořčice a trošky koření. Ideální na rohlík, chleba nebo i do toustu. Chuťově jemná, výživově poměrně sytá a snadná na přípravu. Není to žádná vysoká gastronomie, ale i proto je tak oblíbená. Hlavně u dětí, které nemají rády výrazné chutě.

Jenže právě tohle jednoduché jídlo je pro některé zahraniční pozorovatele tak „bizarní“, že ho nejsou schopní pochopit. Zejména Američané mají k uzeninám a masovým pomazánkám trochu jiný vztah. Co u nás patří do běžné nabídky supermarketů, v USA často najdete opravdu jen v krmivu pro domácí mazlíčky. Především v jižních státech USA se používají různé masové směsi (např. luncheon meat), ale ty se většinou tepelně upravují, opečou, zapékají, a nejsou běžně konzumovány studené na pečivu jako u nás.

Svačiny podle národů

Zatímco české děti si nosí do školy chleba nebo rohlík s něčím, co je zrovna v lednici, Američané mají jinou svačinovou kulturu. Typická americká školní svačina zahrnuje například sendvič s arašídovým máslem a džemem, krabičku s plátky sýra a šunky, jablko, sušenky, jogurt, všechno balené a oddělené. Důraz je často kladen na vizuální stránku, balení, a někdy i na výživové složení (i když to jen zřídkakdy dopadne lépe než český rohlík). Také se mnohem častěji používají různé snacky, jako jsou tyčinky, křupky, ovocné plátky nebo cereální sušenky.

Když pak narazí na fotku půlky rohlíku se šunkovou pěnou zabalenou do ubrousku, může to pro ně působit jako kulturní šok. Nechápou, proč to dítě „nedostane pořádný oběd“, proč to není zabalené v plastové krabičce s oddělenými přihrádkami, a hlavně proč by někdo měl jíst něco, co připomíná paštiku, zastudena a bez další přílohy.

Český rohlík – národní poklad

Jenže z našeho pohledu je šunková pěna s rohlíkem prostě pohodlná a osvědčená volba. Dětem chutná, je to rychlé, dostupné, nenáročné na peněženku i přípravu. Rohlík je u nás natolik zakořeněný v každodenním jídelníčku, že o jeho použití ani nepřemýšlíme. Dáme si ho ke guláši, zapékáme se sýrem, plníme párkem, foukneme ho do nádivky, sekané, karbanátků, nasmažíme z něj krutonky do polévky.

Je pravda, že výživoví poradci by možná preferovali něco jiného: víc vlákniny, méně soli, méně tuků. Ale v porovnání s tím, co se běžně konzumuje v některých jiných zemích, nejde o žádný extrém. Šunková pěna obvykle obsahuje více než 50 % masa, a pokud si ji člověk připraví doma, má dokonalý přehled o tom, co v ní je. Snad mají i Američané tak dobrý přehled o tom, co mají namleto v hamburgerech.

Kulturní kontrast

Celá aféra kolem jedné svačinky vlastně ukazuje, jak rozdílně můžeme vnímat jídlo napříč světem. Co je pro jednoho nostalgie a domácí klasika, může pro jiného působit jako nepochopitelná kuriozita. Ale je důležité si uvědomit, že to neznamená, že jedno je správně a druhé špatně.

A tak si možná z celého příběhu rohlíku se šunkovou pěnou můžeme odnést i něco navíc. Nejen lehký úsměv nad tím, jak se svět na internetu propojuje, ale i připomenutí, že jednoduché věci často fungují nejlíp. I když jinde by se nad nimi podivovali. Protože ať už je vám deset, nebo padesát, šunková pěna s rohlíkem zůstává v Česku svačinovým evergreenem. A třeba je jenom otázkou času, kdy dorazí i na stoly hipsterských kaváren v Brooklynu.