Zranil jsem se na firemním večírku a zaměstnavatel mi odmítá uznat pracovní úraz
Sledovat v Google Zprávách
Různé večírky včetně těch vánočních jsou v posledních desetiletích u řady zaměstnavatelů standardem. Něco se sní, hodně se vypije a zábava je v plném proudu. Leckdy se i tančí a vymýšlejí se různé stmelovací soutěže. A alkohol může i nemusí hrát v tom všem podstatnou roli. Při večírku tak může dojít rozličným úrazům. Když se tak stane, na stole je logická otázka, zda jde o úraz pracovní či nikoliv. Důležité je v tomto ohledu vědět, co v této oblasti stanovuje legislativa.
Základním právním předpisem v oblasti pracovního práva je zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce. V §269 odst. 1) je uvedena tato věta:„Zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.“ Požadavek je stanoven striktně. Otázkou ale zůstává, zda vánoční večírek či jiný firemní večírek souvisí s plněním pracovních úkolů či nikoliv.
Zásadním faktorem při hodnocení, zda má zaměstnavatel úraz zaměstnance na vánočním večírku považovat za pracovní úraz, je účel a povaha akce. Pokud je podnikový večírek jasně přednostně organizován a pojat jako akce, která má vést obecně k rozvoji a zlepšování pracovního kolektivu, pak by měl být úraz klasifikován jako pracovní. Zaměstnavatel nese odpovědnost za následky tohoto úrazu. Tady ale pozor! Předpokládá se, že úraz nebyl způsobeno například hrubým porušením bezpečnostních požadavků ze strany zaměstnance. A samozřejmě se také předpokládá, že zaměstnanec nebyl v okamžiku úrazu pod vlivem alkoholu. V případě, že vánoční večírek je pojat velmi neformálně, tedy že zaměstnavatel na večírku neorganizuje nějaký program a jedná se o nepovinnou rekreační aktivitu zaměřenou především zábavu hrazenou ze strany zaměstnavatele, neměly by většinou úrazy vzniklé na takových akcích být klasifikováno jako pracovní úrazy. V tomto případě právě není prokazatelná jasná spojitost mezi plněním pracovních úkolů a úrazem.
Co se bude posuzovat v případě úrazu na vánočním večírku?
Je třeba si položit tyto tři kardinální otázky:
- Kde a kdy se večírek uskutečnil? Jestliže večírek probíhal v pracovní době nebo na místě určeném zaměstnavatelem, je vyšší pravděpodobnost, že úraz zaměstnance bude považován za pracovní.
- Kdo organizoval večírek? Jestliže večírek připravil a zaplatil zaměstnavatel, vzniká jeho odpovědnost za pracovní úraz, ke kterému na večírku došlo.
- Byla účast na večírku povinná nebo dobrovolná? Pokud byla povinná, znamená to, že je větší pravděpodobnost, že by nahlášený pracovní úraz musel být klasifikován jako pracovní. U dobrovolné akce by byla pravděpodobnost velmi nízká.
Každý úraz je jiný, některé se dostanou až k soudům
Každý případ úrazu je ale specifický a roli mohou hrát různé okolnosti. Ty mohou znamenat, že dva velmi podobné pracovní úrazy, které se staly na různých večírcích různých zaměstnavatelů, mohou být klasifikovány různě. V případě, kdy zaměstnavatel neklasifikuje úraz jako pracovní, může zaměstnanec využít instituce soudu, aby prokázal, že šlo o nesprávné rozhodnutí. Takové případy už se staly i v České republice. Až k Nejvyššímu soudu doputoval případ jisté zaměstnankyně jisté nadnárodní firmy. Ta utrpěla na vánočním večírku úraz. Zaměstnavatel jej neuznal. Případ se dostal až ke krajskému soudu v Praze. Ten ale také rozhodl ve prospěch zaměstnavatele. Zaměstnankyně se odvolala až k Nejvyššímu soudu. Ten ale její dovolání tak odmítl a ještě byla povinna uhradit žalované firmě náhradu nákladů na dovolací řízení. Ve stručném zdůvodnění Nejvyšší soud mimo jiné uvedl toto:
Vyšel-li odvolací soud ze zjištění (správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu – jak vyplývá z ustanovení § 241a odst. 1 a § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. – nepodléhá), že „nebylo možné dovodit, že by se žalobkyně zúčastnila Vánočního večírku pořádaného žalovanou dne 16. 12. 2017 na příkaz zaměstnavatele“, že „Vánoční večírek nebyl zaměřen na plnění pracovních povinností nebo jiných činností zaměstnanců ve prospěch žalované nebo na zvyšování odborné připravenosti zaměstnanců žalované“, neboť „šlo o společenské setkání zaměstnanců žalované, zorganizované jako poděkování zaměstnancům na konci roku“ – řečeno jinak – „se jednalo o ‚zábavní akci‘ pořádanou a financovanou žalovanou pro její zaměstnance, která neměla žádnou souvislost s jejich pracovními úkoly“, je jeho závěr o tom, že „úraz pravého ramene, který žalobkyně utrpěla dne 17. 12. 2017, není úrazem pracovním“, neboť k němu nedošlo při plnění pracovních úkolů (účast zaměstnanců na „Vánočním večírku“ zde „neměla žádnou souvislost s jejich pracovními úkoly“), ani v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů („Vánoční večírek“ ze stejných důvodů „nelze… považovat ani za školení“), v souladu s uvedenými závěry soudní praxe.
Nejvyšší soud tímto rozhodnutím stanovil určitý precedens, že typ vánočních večírků, na kterém k úrazu došlo, nelze považovat za akci související s plněním pracovních úkolů. Nejsou ale jenom vánoční večírky. Příklad s vánočním večírkem není jediným typem akce, kdy může být posouzení pracovního úrazu notně zapeklité. Firmy pořádají teambuidingy či školení či různé sportovní aktivity. A při nich může také dojít k úrazům. A jak bylo výše řečeno, je třeba vždy posoudit každý pracovní případ dle konkrétních podmínek a okolností.
Zdroje: zakonyprolidi.cz, ceske-novinky.cz
