Zkušený právník: Toto nikdy nevyslovím při silniční kontrole. Policisté by si mě namazali jako hrudku másla na chleba

Silniční kontrola je běžnou situací, která může zastihnout každého řidiče. Odborníci na právo však upozorňují, že existují věty, které během rozhovoru s policisty mohou vést ke zbytečným komplikacím. Zkušený právník se jim raději vyhýbá. Proč?

Každý řidič by měl být připraven, že ho může kdykoliv zastavit policejní hlídka. Podle zákona je policista oprávněn provádět kontroly řidičů a vozidel na veřejných komunikacích. Během kontroly může požadovat předložení dokladů, jako je řidičský průkaz, občanský průkaz, osvědčení o registraci vozidla, a ověřovat technický stav vozidla nebo stav řidiče. Může také provést dechovou zkoušku na alkohol či test na přítomnost omamných a psychotropních látek. Policista musí uvést důvod, proč kontrolu provádí, a jednat v souladu se zákonem.

Jak správně reagovat na otázky při silniční kontrole

Mnozí řidiči si však neuvědomují, že některé běžné otázky, které jim policista položí, nemusí mít žádný právní základ. Typickými příklady jsou dotazy jako: „Víte, co jste udělal?“, „Odkud jedete?“ nebo „Kam máte namířeno?“. Na první pohled nevinné otázky mohou vést k tomu, že řidič policistům bezděčně poskytne informace, které lze později využít při dokazování přestupku. Zkušený právník na takové dotazy nikdy neodpovídá, protože ví, jak snadno se i dobře míněná odpověď může obrátit proti řidiči.

Mlčení není nezdvořilost. Naopak, je to chytré

Právní experti se shodují, že řidič nemá povinnost odpovídat na otázky, které nesouvisí přímo s kontrolou dokladů, ověřením technického stavu vozidla nebo testem na alkohol. Odpovědi na otázky typu „kde jste byl“ nebo „kam jedete“ nejsou v zákoně nikde uvedeny jako povinnost řidiče. Odpovídání na takové dotazy může vést ke zbytečnému vyšetřování nebo podezření, i když jste žádný přestupek nespáchali.

To, že odmítnete odpovědět, není projevem neochoty spolupracovat. Je to naopak projevem znalosti svých práv. Policisté nemohou nikoho nutit, aby odpovídal na otázky, které jdou nad rámec běžné silniční kontroly. Právní poradci radí reagovat zdvořile, ale rozhodně. Například větou: „Promiňte, ale k tomu se nebudu vyjadřovat. Rád předložím doklady a spolupracuji v rozsahu, který mi ukládá zákon.“ Tato formulace je dostatečná, věcná a zároveň respektující povinnosti i práva obou stran.

Z pohledu práva je vždy lepší řídit se pravidlem: co neřeknete, nemůže být použito proti vám. Policista totiž nemá povinnost informovat vás o tom, že vaše výpověď může být zaznamenána a následně využita. Na rozdíl od trestního řízení, kde má každý právo nevypovídat, u silničních přestupků bývá řidič často méně opatrný, což může mít následky.

Zkušenosti právníků potvrzují, že mlčení je nejlepší strategie

Advokáti, kteří se specializují na dopravní právo, se shodují, že právě neuvážené výroky během silniční kontroly bývají nejčastějším důvodem, proč se řidiči dostávají do zbytečných problémů. Někteří se například přiznají k rychlé jízdě dřív, než jim ji policisté vůbec prokážou. Jiní naopak začnou vysvětlovat své jednání způsobem, který vyvolá další otázky nebo podezření. V horších případech to může vést až k tomu, že je proti nim zahájeno správní řízení, které by jinak vůbec nevzniklo.

Policisté jsou často zkušení profesionálové, kteří vědí, jakým způsobem klást otázky, aby získali potřebné informace. Není na místě domnívat se, že jde jen o přátelský rozhovor. Každé slovo může být zaznamenáno, každá odpověď analyzována. Proto odborníci radí držet se faktů, odpovídat pouze na to, co opravdu musíte, a zbytečně nerozvádět žádné informace navíc.

Zkušený právník, který má za sebou desítky případů dopravních přestupků, říká: „To, co během kontroly neřeknete, vám nemůže uškodit. Mnohokrát jsem viděl, jak si lidé uškodili tím, že mluvili příliš. Já osobně bych na otázku, odkud jedu a kam směřuji, nikdy neodpověděl. Policisté by si mě jinak namazali jak hrudku másla na chleba.“

Tato slova možná zní přehnaně, ale mají jasný právní základ. Mlčet totiž neznamená utíkat před odpovědností. Znamená to chránit svá práva v situaci, kdy i nevinná slova mohou být vyložena jinak, než byla zamýšlena.

Závěrem lze říci, že základem každé silniční kontroly by měla být slušnost, spolupráce a informovanost. A právě to poslední je často rozhodující. Ten, kdo zná svá práva, má při kontrole výhodu. Odpovídejte na to, co je potřeba. Nic víc, nic míň.