Za totáče žádaná podpultovka, dneska si toho Češi nesou plné tašky z Lidlu

Globalizace nám umožnila mimo jiné nakupovat dle libosti potraviny, které se dříve sháněly jen velice těžko. Zvlášť za minulého režimu byly některé druhy zboží téměř nedostupné. Dnes si ho přitom můžeme dopřát dostatek a navíc mnohdy i za lidové ceny. Takovou dřívější podpultovku aktuálně do své slevové akce zařadil řetězec supermarketů Lidl. 

Kdo si chtěl za socialismu dopřát ořechy, musel se spokojit s těmi vlašskými, nanejvýš tak ještě lískovými. Čas od času se daly sehnat i arašídy, ale tím nabídka často končila. Pro exotičtější druhy tak bylo nutné vyrazit do Tuzexu. 

Tuzex byl řetězec se zahraničním prémiovým zbožím, ve kterém se navíc neplatilo běžnou měnou, ale poukázkami, kterým se říkalo bony. Dostat se k nim nebylo úplně jednoduché. Legální cesta spočívala ve směně zahraničních měn za poukázky, například pokud někomu příbuzní ze zahraničí poslali peníze na přilepšenou. Pokud jste neměli to štěstí, obrátili jste se na veksláky. Ti tradičně postávali před prodejnou a bony vám mohli prodat. 

Pistáciové ořechy byly téměř nedostupné

Právě v této síti prodejen se daly zakoupit například pistáciové ořechy. Ty si lidé za jiných okolností vozili domů jako exotický dárek z dovolené v zahraničí. Rozhodně se tak nejednalo o produkt, který by si mohl snadno a rychle pořídit každý. 

Od středy 30. dubna až do neděle 4. května si můžete pistácie za výhodnou cenu zakoupit v Lidlu. Jeden sáček pořídíte za 83,90 korun, což na první pohled vypadá jako běžná cena. Jedná se ale o XXL balení, které je o třetinu větší než obvykle. Za své peníze tak pistácií dostanete 300 gramů. 

Sádlo jako univerzální potravina

Další potravinou, kterou můžete v Lidlu nyní zakoupit za výhodnou cenu, je vepřové sádlo. Čtvrtkilové balení momentálně stojí 17,90 korun oproti obvyklým 23,90 korunám. Ušetříte tak 25 procent.

Také sádlo je potravinou, která byla za socialismu žádaná, i když z jiného důvodu, než výše zmiňované pistácie. Jednalo se totiž o nejpoužívanější tuk, který se tenkrát v domácnostech objevoval. 

Lidé ho používali při pečení, smažilo se na něm, mazalo se na chleba nebo se z něj dělaly škvarky. Dalo se koupit buď již hotové ve sklenicích či kelímcích, často si jej ale lidé škvařili doma sami. Jeho velkou výhodou bylo také to, že bylo levnější než máslo, které navíc v některých obdobích byl problém sehnat, například kolem Vánoc.

Jak na tom bylo sádlo za socialismu cenově?

Nejde tedy rozhodně říci, že by šlo o bůhvíjakou podpultovku, spíše naopak o jeden z charakteristických produktů doby. Co se ale oproti dnešku liší, je cena. Mnoho lidí má dojem, že za socialismu byly všechny potraviny výrazně levnější než dnes. A pokud se budeme dívat pouze na nominální hodnoty, skutečně to tak může působit. 

Například v roce 1967 se kilo sádla prodávalo za 25 československých korun. Pro porovnání uvádíme, že sádlo z Lidlu, o kterém byla řeč, stojí 71,60 korun za kilogram. Rozhodně to ale neznamená, že by bylo levnější v minulém století. 

Je totiž třeba si uvědomit, že průměrný plat v té době byl zhruba 1500 československých korun hrubého. Za tehdejší výplatu byste si tak mohli pořídit 60 kilogramů vepřového sádla. 

Dnes průměrná mzda činí 46 557 korun. Z toho vyplývá, že dnes byste si mohli koupit přibližně 646 kilogramů sádla, tedy více než desetkrát tolik, než za socialismu v roce 1967. Není tak těžké si domyslet, že dnes si za akční cenu řetězce Lidl můžeme dopřát tolik sádla, kolik hrdlo ráčí. Hospodyňky v době mládí našich prarodičů si ho ale musely pečlivě rozpočítat.