Za socialismu vydělávali muži této profese hezké peníze a byli objekty ženské touhy. Teď zmizeli v propadlišti dějin a jsou chudí jako kostelní myši

Za socialismu byli tihle muži nepsanými pány kulturního života. Měli správné kontakty, dokázali promluvit k davům a měli styl, který přitahoval nejen pozornost dam. S pádem režimu a začátkem nového světa ale jako by upadli v zapomnění. Dnes už po nich ani pes neštěkne.

Symbolem současného společenského života je bezpochyby digitální prostor a s ním spojené sociální sítě, influenceři a streamovací platformy. Díky nim už nepotřebujeme chodit do společnosti, stačí otevřít některou z aplikací na mobilním telefonu a stáváme se součástí společenského dění.

I socialismus měl své influencery

Napadlo vás ale někdy, že podobné influencery, kteří měli kontakty na správných místech, určovali módní trendy a ženy jim ležely u nohou, měl i socialismus? Jen místo selfie s filtrem stáli na pódiu s mikrofonem, místo sledujících měli skutečné diváky v sále a místo spolupráce se světovými značkami spolupracovali s kulturním domem, osvětovou besedou nebo závodním klubem ROH.

Kulturní referent musel ovládat více profesí

Řeč je o kulturních referentech, které vzhledem k názvu pozice dnes vnímáme spíše jako zbytečné úředníky s razítkem. Tak tomu ale nebylo. Kulturním referentem se nemohl stát jen tak někdo, kdo měl dobré konexe nebo vyšlapanou cestičku. K tomu, abyste v téhle branži uspěli, bylo zapotřebí vynikajícího organizačního talentu, museli jste zvládat dramaturgii, nesměla vám chybět odvaha promluvit naživo k plnému sálu. Kdo byl navíc tak trochu herec, zpěvák, bavič a DJ v jednom, ten měl o úspěch postaráno.

Diář našlapaný k prasknutí a dobré známosti

Kulturní referenti byli sice oficiálně zaměstnaní u národního výboru nebo kulturního domu, dnešním slangem byli ale tak trochu freelanceři. Pracovali tedy všude tam, kde bylo zrovna zapotřebí postarat se o zábavu. Organizovali promítání filmů, divadelní představení, přednášky, dětské karnevaly, plesy i schůze. Kdo měl známosti, dokázal sehnat i slavnou kapelu nebo hosta.

Muži jim záviděli, ženy je milovaly

Za to všechno bral kulturní referent nadprůměrný plat. Často měl i služební byt, volné vstupenky do divadel i na koncerty. Byl v neustálém kontaktu s lidmi, někdy i slavnými, on sám byl pro své okolí celebritou, ke které vzhlíželo, a o ženy neměl nouzi. Vzpomeňte si třeba na postavu Arnoštka z filmu Kouř. Málokdy chodil sám, vždy kolem něj kroužilo vedení, které se jeho práce velmi vážilo. Pro mladé kluky byl nedostižným ideálem, po večerech o něm snily kolegyně každého věku.

Po revoluci zažili kulturní referenti strmý pád

Jenže pak přišla revoluce a poměry ve společnosti se totálně překopaly. Zmizely národní výbory a s nimi i kulturní referenti. Společenský život se z veřejné sféry přesunul do komerční, tempu soukromé sféry, velké konkurence a náročnosti profese dokázali čelit jen ti nejlepší. Ti ale byli pro začínající podnikatele leckdy příliš drazí, a tak pozice, které časem přetransformovaly do současných event managerů nebo produkčních, obsadily úplně nové tváře.

Hvězda slávy vyhasla

A někdejší kulturní referenti? Ti se s novým režimem museli naučit novému řemeslu. Kdo spoléhal na někdejší slávu, byl začátkem devadesátých let nepříjemně zaskočen. U nich totiž víc než kde jinde platilo pořekadlo „sejde z očí, sejde z mysli“. Někteří tak dnes živoří z důchodu, jiní u piva vzpomínají, jak kdysi za „socíku“ měli pod palcem celý kulturní život v okrese.