Za socialismu to dostávali jako svatební dar všichni novomanželé povinně. Kdo to nevyhodil, má dnes v kapse přes 100 000 Kč

Za socialismu to byla skoro povinnost. Novomanželé kromě gratulací a ubrusu dostali také sadu broušeného skla. Sklenice, vázy, mísy – všechno krásně těžké, blyštivé a někdy až zbytečně pompézní. Kdo to tehdy neodmítl, a ještě to nějak přežilo 20 let ve vitríně nebo na půdě, může dnes jásat. Protože tahle krystalová nostalgie má dnes svou cenu. A ne malou.

Broušené sklo nebylo jen lapač prachu. Byla to chlouba československého průmyslu a hlavně exportní artikl, který putoval po světových výstavách a do salónů v západní Evropě. Jen u nás doma skončil na svatbách, kde se předával s takovou samozřejmostí, až z toho bolí zuby. Na výběr nebylo. Dostal ho skoro každý. A ne jednou.

Dnes už se na tyhle sklenice díváme trochu jinak. Ne jako na něco, co se leští jen na Vánoce, ale jako na kus sklářského umění. A hlavně jako na investici. Kompletní série v dobrém stavu se dnes prodávají za desetitisíce a některé dokonce i přes 100 000 Kč. Zní to jako vtip, ale je to realita aukčních síní i sběratelských burz.

Křišťál jako poklad z půdy

Možná máte doma sadu, kterou jste nikdy nepoužili. Možná jste ji měli dokonce v krabici od bot, kde čekala na lepší časy. A ty časy přišly. Značky jako Moser, Egermann nebo Crystalex dnes sběratelé vyhledávají jako malí. A když je sada kompletní, nepoškrábaná, a ještě v originální krabici, není důvod, proč by vám neměla přinést krásných pár tisíc navíc.

Aukční rekordy mluví jasně. Sada 41 sklenic od Mosera se prodala za víc než 22 000 Kč. Jednotlivé kusy z designových sérií Lady Hamilton jdou na Aukru za 8 000 nebo 9 000 Kč. A to se bavíme jen o skleničkách, ne o mísách nebo karafách.

Retro má styl a cenu

Důvod, proč broušené sklo tolik táhne, je jednoduchý. Je to krásné, kvalitní a má příběh. A dnes, kdy se všechno dělá z plastu a na jedno použití, má ruční práce a poctivý materiál konečně znovu hodnotu. Sběratelé nehledají jen značku, ale i výjimečnost. Čím starší, tím lepší. Čím těžší, tím důležitější. A čím méně lidí to má, tím víc za to zaplatí.

Když se k tomu přidá ještě známé jméno designéra nebo značka se silnou historií, cena letí nahoru rychleji než inflace. A ne, není to jen o Moseru. I méně známé sklárny z Nového Boru nebo Kamenického Šenova dnes bodují.

Co máte doma a proč to nevyhazovat

Myslíte si, že ty vaše staré skleničky s broušeným vzorem nezajímají ani sousedku? Tak pozor. Možná vás překvapí, co se za ně dnes dá utržit. Stačí nakouknout na aukční weby a rázem zjistíte, že ta sada, co vám už 30 let sedí na kredenci vedle zarámované svatby, se tam prodává za 5 000. A někdy i za 15 000. Záleží na tom, jak moc je komplet, jak vypadá a jestli zrovna někdo touží přesně po tom vzoru, který vám kdysi přišel kýčovitý. A věřte nebo ne, takových nadšenců je víc, než byste čekali.

Někdy i jedna váza nebo džbán z 60. let udělá parádu nejen v obýváku, ale i na bankovním účtu. A co je nejlepší? Nikdo vám nebude říkat, že sbíráte zbytečnosti. Naopak. Najednou máte v rukou kus historie.

Skleničky, které přetrvaly

Kdo by tehdy řekl, že svatební dar z roku 1982 bude mít jednou větší cenu než domácí kino? Broušené sklo má výhodu v tom, že pokud přežije bez úhony, nestárne. Neztrácí hodnotu, jen ji postupně nabírá. A čím víc lidí svoje kousky zničilo, vyhodilo nebo rozbilo, tím víc stoupá cena těch, které přežily.

Pokud je nemáte rádi, prodejte je. Pokud je máte rádi, pečujte o ně. A pokud jste je ještě nenašli, běžte se podívat na půdu nebo do sklepa. Možná tam na vás čeká sada, kterou jste dostali od tety na svatbě a mysleli si, že je k ničemu.

Nelitujte, že jste to nevyhodili

Křišťálová doba se vrací. Tentokrát ale s tím rozdílem, že místo jako povinný svatební dar ho můžete vnímat jako bonusový spořicí účet. A pokud vám doma ještě cinkne víčko od staré sady, možná už neuslyšíte jen zvuk nostalgie. Možná uslyšíte i šustění bankovek.