Za socialismu byli páni, teď mají sotva na chleba. Přesto je jich v Česku zoufalý nedostatek

Řemeslníci, kteří dříve patřili k váženým profesím, dnes čelí nízkému společenskému uznání a finančním potížím. Přesto je jejich nedostatek v Česku stále palčivější. Podle odhadů chybí na trhu práce stovky tisíc kvalifikovaných pracovníků, což má negativní dopad na stavebnictví, výrobu i služby. 

Český trh práce se potýká s alarmujícím nedostatkem řemeslníků. Podle odhadů může chybět až 300 tisíc kvalifikovaných pracovníků, což negativně ovlivňuje mnoho odvětví od stavebnictví přes výrobu a služby konče. Mnohé firmy hlásí problémy s obsazováním pozic a zákazníci si na řemeslné práce musí často počkat měsíce. Například na kamnáře se čeká i dva roky. Situaci zhoršuje i odchod zkušených řemeslníků do důchodu a nízký počet absolventů učňovských oborů, protože mladí se do řemesel příliš nehrnou.

Zkušení řemeslníci zase odcházejí za lepšími pracovními a finančními podmínkami do zahraničí. Firmy se zatím provizorně snaží situaci řešit náborem zahraničních pracovníků či rekvalifikacemi, ale problém nedostatku i nadále přetrvává. Bez zásadních změn tak hrozí, že se tento nedostatek bude dále prohlubovat.

Ztracená prestiž

Řemeslné profese ztratily na atraktivitě, což se odráží v nízkém zájmu mladých lidí o učňovské obory. Společnost často pohlíží na manuální práci s despektem, což odrazuje potenciální zájemce od studia učňovských oborů. Navíc mzdy v řemeslných profesích stále zůstávají nízké, což vede k odlivu pracovníků do jiných odvětví nebo do zahraničí. Například klempíři a pokrývači berou průměrně jen 32 200 korun hrubého měsíčně. Dalším velkým problémem je věk řemeslníků. Většina současných řemeslníků patří ke starší generaci, která postupně odchází do důchodu. Mladí lidé je však nenahrazují v dostatečném počtu. Například počet vyučených podlahářů nebo zedníků se za posledních patnáct let propadl přibližně o 40 procent. Obdobná situace je i u tesařů, truhlářů a dalších profesí.

Zahraniční pracovníci

Firmy se snaží nedostatek řemeslníků řešit náborem zahraničních pracovníků. U některých profesí, jako jsou zedníci, se to daří, ale u sofistikovanějších řemesel, jako jsou obráběči kovů, elektrikáři nebo svářeči, je situace o mnoho složitější. Zahraniční pracovníci často nemají potřebné odborné znalosti nebo dovednosti. Další bariérou pak může být i nedostatečná znalost jazyka. Česká migrační politika je navíc považována za příliš přísnou, což komplikuje zaměstnávání cizinců.

Rekvalifikace jako řešení

Jedním z možných řešení nedostatku řemeslníků jsou rekvalifikační kurzy. Ty umožňují lidem změnit profesi a získat potřebné dovednosti pro práci v řemeslných oborech, jako jsou například zedník, instalatér, elektrikář nebo podlahář. Úřady práce nabízejí rekvalifikace i pro lidi s pouze základním vzděláním, často zdarma a s možností finanční podpory po dobu studia. Kurzy bývají poměrně krátké, intenzivní a zakončené zkouškou odborné způsobilosti. Přesto zájem o rekvalifikace není dostatečný, aby pokryl poptávku po řemeslnících. Brzdou může být i nedostatečná informovanost, nízké sebevědomí uchazečů nebo obavy ze změny oboru ve vyšším věku. Rekvalifikace tak zůstává nevyužitým potenciálem, který by mohl pomoci nejen nezaměstnaným, ale i celé ekonomice.

Budoucnost řemesel

Pokud se situace nezmění, bude v Česku do roku 2030 chybět až 53 000 řemeslníků, varují analýzy pracovního trhu. To může mít vážné dopady nejen na ekonomiku, ale i na kvalitu služeb a běžný život obyvatel. Opravy, rekonstrukce či nové stavby se mohou výrazně prodlužovat a zdražovat, což již dnes pociťují domácnosti i firmy. Řešením může být zvýšení atraktivity řemeslných profesí prostřednictvím vyšších mezd, modernějšího technického vybavení, lepšího pracovního zázemí i cílené podpory ze strany státu. Důležitá je rovněž změna vnímání manuální práce ve společnosti již od školního věku. Bez těchto kroků hrozí, že se nedostatek kvalifikovaných pracovníků stane strukturálním problémem s dlouhodobými důsledky pro celý průmysl i stavebnictví.