Do jakého věku musíte živit své děti? Je to mnohem déle, než do 18 let

Mít děti je závazek na celý život. Minimálně však do doby, kdy má rodič dle zákona povinnost se o dítě postarat. Do jakého věku a za jakých podmínek to platí? Málokterý rodič to ví, i když tím riskuje potíže s úřady. Podívejme se na právní rámec péče o dítě, abyste zbytečně nebyli překvapení, i když s dítětem oslavíte osmnácté narozeniny.

Vyživovací povinnost mají v České republice všichni rodiče dětí podle zákona. Zanedbání je dokonce řešeno trestním zákoníkem.

Jak je to s vyživovací povinností dle zákona

Vyživovací povinnost je dána a upravena novým občanským zákoníkem, konkrétně jde o zákon č. 89/2012 Sb., § 910–919. Předci a potomci mají dle něj vzájemnou vyživovací povinnost, přičemž vyživovací povinnost rodičů dětí má přednost před povinností dalších příbuzných. Výši výživného v případě nutnosti určuje soud, pokud nedojde k domluvě rodičů. Jestliže nastane prodlení, hrozí dokonce i nařízení zaplatit úroky. Tyto případy se týkají především alimentů u rozvedených párů.

Vyživovací povinnost je jednou ze základních povinností rodičů. Zjednodušeně trvá tak dlouho, dokud není dítě schopno se živit samo bez jakékoliv pomoci rodičů. Vyživovací povinnost je jiný termín než rodičovská odpovědnost. Ta je platná maximálně do 18 let věku dítěte, kdy nabývá své vlastní odpovědnosti, tedy pokud mu to zdravotní a duševní stav dovoluje. Pokud ne, dítě právně zastupuje blízká osoba (opatrovník). Například při omezení nebo zbavení svéprávnosti.

Do kolika let se musíte starat o potomka

Rodičovská odpovědnost platí do 18 let. To ale neznamená, že tím zaniká i vyživovací povinnost. V ideálním případě samozřejmě rovněž zaniká dovršením 18 let, ovšem existuje výjimka, kdy se vyživování potomka protáhne o mnoho dalších let. Na druhou stranu je takový případ jistou investicí do budoucnosti celé rodiny.

Zákon nikde neuvádí horní hranici, do kdy je nutné o potomka pečovat. Rozhodujícím aspektem je, zda je dítě už natolik schopné, aby se uživilo samo, nejčastěji formou pravidelného výdělku. To znamená, že pokud dítě oslavilo 18 let a například stále studuje střední školu s maturitou, a k tomu logicky nemá odpovídající příjmy, mají rodiče vůči němu vyživovací povinnost.

Maturitou to ovšem nekončí. Dejme tomu, že si maturant našel brigádu nebo nějakou formu krátkého úvazku, ovšem zároveň, k potěšení rodičů, začal studovat vysokou školu formou prezenčního studia. To s sebou nese značně omezené možnosti výdělku. Tato situace může klidně trvat do 26 let, tedy po standardní dobu studia bakalářského a magisterského oboru. Za účelem zdravotního pojištění je člověk, který studuje do 26 let, státem stále brán jako student. Teprve poté pozbývá tento status. Obvykle je to navíc věk, kdy absolvent může nastoupit do doktorského studijního programu a v takovém případě už pobírá doktorandské stipendium (byť je velmi nízké).

V praxi je nutné, aby studující prokazatelně své studium doložil. To proto, aby si studenta mohli rodiče odepsat z daní. Za tímto účelem si student vyžádá potvrzení o studiu, které je možné získat každý začínající semestr, případně potvrzení o zápisu do semestru.

Vyživovací povinnost se dá zákonem vymáhat do 26 let, jestliže je k tomu prokazatelný důvod. Jde totiž o studentský stav dítěte, který přináší jistou oběť pro studujícího, ale i jeho rodiče. I když rodiče studentovi například vyplácí kapesné nebo mu zajišťují možnost bydlení, v případě, že student úspěšně projde státnicemi a získá vysokoškolský titul, je mnohem větší pravděpodobnost, že se o své rodiče sám dokáže zpětně postarat až to budou potřebovat pro změnu oni kvůli svému vysokému věku.

Co se stane, když rodič neplní svou povinnost

V případě, že oba rodiče, nebo minimálně jeden z nich zanedbává svou povinnost, může se dítě obrátit na soud a výživné vymáhat. To samozřejmě udělá málokterý potomek, i když jde o teenagera. Proto je možné tento úkon provést přes svého zákonného zástupce, tedy rodiče, který nad dítětem převzal péči. Bohužel k neplacení výživného dochází, a to nejvíce ze strany některého z rozvedených rodičů. Pokud soud uzná nárok na výživné, nařídí jej splatit zpětně, a to i formou exekuce (například srážkou ze mzdy).

Zanedbání vyživovací povinnosti je sepsáno v trestním zákoníku č. 40/2009 Sb.,  §196. V případě neplnění povinnosti vyživovat své dítě po dobu více než 4 měsíce, dochází k trestnímu stíhání (ve výsledku může jít o odnětí svobody do několika let).

Občas se stává, že kvůli složité finanční a životní situaci není nikdo z rodičů schopen poskytovat výživné. Pak opět nastupuje soud, který může povinnost uložit některému dalšímu rodinnému příslušníkovi, například prarodičům.

Zdroje: portal.gov, zakonyprolidi, idnes, uradprace