Vesmír stvořil Bůh, tvrdí vědci. Jen vypadá úplně jinak, než si ho představují křesťané

Debata o tom, jestli vesmír stvořil Bůh, dnes nevypadá jako kázání z kazatelny, ale spíš jako rozhovor u dvojitého espressa. Vědci připouštějí, že vesmír má zvláštní vlastnosti, které zavánějí záměrem, zatímco někteří věřící přestávají trvat na tom, že všechno vzniklo během šesti 24hodinových dnů. 

Vše začalo před zhruba 13,8 miliardami let, kdy se singularita o nulovém objemu začala rozpínat. Prvních 10⁻⁴³ sekundy označujeme jako Planckův čas, období, kdy neplatí ani kvantová fyzika, ani obecná relativita. Ve vesmíru tehdy panovala Planckova teplota asi 10³² kelvinů, tak vysoká, že se žádná známá částice nemohla udržet pohromadě.

Přibližně po 10⁻³⁶ sekundách začalo inflační rozpínání, kdy se vesmír během zanedbatelného okamžiku zvětšil exponenciálně. Po několika minutách vznikla první atomová jádra, hlavně vodík a helium. Světlo však zůstávalo uvězněné v horké plazmě až do doby, kdy vesmír vychladl pod 3000 kelvinů. To nastalo po 380 000 letech, kdy vzniklo reliktní záření, které dnes detekujeme jako mikrovlnné šumění ze všech směrů.

Evoluce jako nástroj, ne soupeř

Moderní teisté nevidí v evoluci hrozbu, ale nástroj. Tvrdí, že Bůh neřídil ručně každou mutaci, ale že vytvořil takový systém, kde přirozený výběr vede k rostoucí složitosti. Genetické algoritmy, náhodné mutace a selekce jsou podle nich jako kód, který má v sobě zabudovaný záměrný směr.

Podle teistické evoluce se svět nezačal kazit až ve chvíli, kdy Adam s Evou ochutnali zakázané jablko. Smrt podle tohoto pohledu nebyla trestem, ale prostě součástí života už od samého začátku. Jinými slovy, Země není žádná čerstvě postavená kulisa pro lidské trable, ale pořádně stará planeta, která si prošla lecčím ještě dřív, než jsme sem vůbec stihli dojít. A právě v tomhle se liší od tradičního pohledu, kde se tvrdí, že smrt dorazila až jako důsledek lidského průšvihu v ráji.

Francis Collins, genetik, který vedl projekt lidského genomu, tvrdí, že když rozluštil lidskou DNA, připadal si jako někdo, kdo čte elegantní kód napsaný neviditelným programátorem. Jeho iniciativa BioLogos tvrdí, že víra a věda nejsou nepřátelé, ale jako tanečníci, kteří se zpočátku šlapou na nohy, ale při dobrém vedení ladí dokonale.

Ladění fyzikálních konstant

Věda zatím nenašla důvod, proč jsou fyzikální konstanty nastavené přesně tak, jak jsou. Pokud by se konstanty jako síla gravitace, kosmologická konstanta, elektrický náboj elektronu nebo poměr hmotnosti protonu a elektronu změnily, byť o setinu procenta, hvězdy by nehořely, molekuly by se netvořily a život, jak ho známe, by byl nemožný. To vede některé vědce, například Johna Polkinghorna nebo Freemana Dysona, k závěru, že vesmír působí dojmem vyladěnosti, jako kdyby ho někdo nakonfiguroval pro vznik života.

Křesťané a čipy z NASA

Zatímco v minulosti se církev obávala astronomie, dnes je to naopak. Papež František i jeho předchůdci dali vědě palec nahoru a nijak jim nevadí, že astronomové koukají do nebe trochu jinak než teologové. Vatikán má dokonce vlastní hvězdárnu a tamní astronomové jsou řeholní bratři, kteří kromě modliteb zvládají i práci s daty z NASA a Evropské vesmírné agentury.

U nás se například evangelický teolog Jiří Moravec zabývá výkladem pojmů nebe a země jako jednotného stvoření, nikoli jako dvou protikladných světů. V jeho pojetí vesmír není pouhé hřiště pro duchovní drama, ale sám o sobě součást Božího záměru a důkaz jeho krásy i složitosti.

Kreacionismus versus moderní víra

Zastánci mladé Země nadále trvají na tom, že svět je starý asi 6000 let a evoluce je chybný model. Argumentují například tím, že paleontologie ukazuje přeskakující formy a že komplexní orgány jako lidské oko nemohly vzniknout náhodou. Naopak ti, kdo věří v teistickou evoluci, říkají, že Bůh nechtěl všechno udělat naráz, ale raději tvořil krok za krokem. Podle nich v tom byl záměr. Důraz dával na svobodu, změnu a otevřený vývoj, ne na bleskové hotové řešení.

Když věda voní jako káva a víra má chuť na otázky

Až příště usrknete kávu a kouknete na hvězdné nebe, uvědomte si, že v každém fotonu, atomu i genu se možná odráží stejný rukopis. Věda dnes mapuje začátek času až k Planckovu momentu, zkoumá reliktní záření a popisuje evoluci od RNA po sapiens. Víra se mezitím ptá, proč to všechno vůbec je, místo, jak to vzniklo.