Tuhle práci dřív učili na základce. Dnes ji nikdo nechce ani za 100 tisíc měsíčně
Před dvěma sty lety se děti ve škole učily jen psát a číst. Později jim přibyly předměty jako vlastivěda, prvouka, počítání a náboženství. Zajímavostí je, že do roku 1992 měli povinný tělocvik ve školách jen chlapci. Později se pak školní osnova rozrostla o další, tentokrát praktické, předměty: vaření, práce na zahradě, branná výchova a pracovní činnosti.
Být dítětem socialismu znamenalo trávit 90 % svého volného času venku s kamarády. Pořádaly se pionýrské tábory, kam děti jezdívaly až na čtrnáct dní a nikdo tehdy netušil, co to vůbec znamená „být celý den na počítači nebo na mobilu“. Při tělesné výchově na základních školách nosili chlapci červené trenýrky a dívky modré kalhotky. Obě pohlaví pak musela nosit bílé tričko. Za minulého režimu čekalo na malé žáčky hned několik zajímavých aktivit, a to v Domě pionýrů a mládeže, kde byly pro děti nachystány kroužky jako společenské a přírodní vědy, technické kroužky, estetická výchova a turistika. Na základní škole pak byl kladen velký důraz na to, aby byli chlapci dobří v pracovních činnostech a dívky, aby získaly základy vaření. Cvičné kuchyně najdeme na některých školách i dnes.
Vrátí se do škol branná výchova, dílny a vaření?
Za dob socialismu byly předměty jako branná výchova, dílny nebo vaření povinné. Chlapci se naučili práci se dřevem, vyrobit poličku nebo přivrtat na strom ptačí budku. Dívky se zase naučily základům vaření, což pro ně bylo do budoucna jistě přínosné. Nejen že se díky tomuto povinnému předmětu dozvěděly, jak se má správně stolovat, ale dostalo se jim také informací o tom, jak se naučit uvařit jednoduché jídlo pro více lidí. Vše se vařilo ve cvičných kuchyních, které byly na tu dobu kvalitně vybaveny.
Nechyběly plně funkční trouby ani varné plotýnky. Na konci hodiny pak dívky společně s učitelkou svá jídla ochutnávaly. I dnes se vaření na základních školách vyučuje, ovšem v mnoha případech se jedná pouze o nepovinný předmět či kroužek, a to i přesto, že se v minulosti již několikrát rozhodovalo o tom, zda se tyto praktické předměty nevrátí na současné základní školy natrvalo. Je otázkou, zda by to ale dnes vzhledem ke genderové korektnosti prošlo.
O práci kuchaře dnes není skoro zájem
Učňovské obory sice ročně vyučí spoustu dobrých kuchařů, velká většina z nich se ale za praxí vydává do zahraničí. Půlka z nich se už do Česka nevrátí. V České republice se přitom otevírá stále víc nových restaurací a kuchařům nabízejí skutečně lákavé platové ohodnocení včetně stravného zdarma. Personál ale stále chybí. Kuchaře marně shánějí i školní jídelny. Podle Asociace kuchařů a číšníků jde totiž o náročné povolání a ne každý ho chce dělat. Situace se navíc se začátkem léta dál komplikuje, když s nástupem prázdnin přibývá poptávek po sezonní výpomoci. Tento problém má za následek tlak na růst mezd, proto se také průměrný výdělek v gastronomii rok od roku zvyšuje. „Šéfkuchař letos bere v průměru 49 377 korun, loni to bylo 45 820 korun,“ říká Miroslav Dravecký z portálu Platy.cz. Tento plat se navíc může ještě dál zvyšovat a mzdu doplňují také bonusy, příplatky za víkendy a svátky. Zkušený a šikovný kuchař si tak bez problému může měsíčně přijít i na sto tisíc korun.
Restaurace a hospody platí zlatem
Jelikož je kuchařů v restauracích stále méně a je po nich akutní poptávka, některé podniky jsou nuceny zdražovat a také zkracovat provozní dobu. Dříve přitom podobné profese vůbec nebyly tak dobře placené, jako jsou dnes. Opravdu dobrý kuchař tak v současnosti patří takřka mezi nejlépe placené pracovní pozice. Kuchařina se však musí dělat hlavně s láskou, hosté to poznají. Poctivých a pracovitých kuchařů si pak zaměstnavatelé váží. Nabízejí jim spoustu benefitů, mimo jiné i jídlo zcela zdarma. „Kuchař musí být precizní a neustále se učit. Nemůže odejít z učiliště a myslet si, že s tím vystačí celý život,“ říká o této práci jedna z českých kuchařek.
Navzdory tomu, že se mladí lidé k práci kuchaře příliš nehrnou, je podle známého šéfkuchaře Zdeňka Pohlreicha česká gastronomie na velmi dobré úrovni. „Pořád je tu hromada lidí, kteří jdou do naší branže, protože tu práci mají rádi,“ říká a o budoucnost restaurací se on sám nebojí.
