Toto si mažu na chleba každé ráno už 50 let. Když jsem to řekla kardiologovi, málem vyletěl z kůže

Je to zvyk, který mi dává hřejivý pocit domova, návratu do dětství a vlastně i určitého bezpečí. Každé ráno, už půl století, si namažu krajíc chleba – a to nejen nějak ledabyle. Nejprve silná vrstva másla, ta nesmí chybět! A na to poctivá paštika, ideálně domácí, nebo rovnou uzeninová pomazánka.

Ten slaný, mastný, typicky český „sendvič“ mě provází už tolik let, že bych jej asi stěží dokázala vyměnit za avokádovou pastu, i kdybych chtěla. Jenže nedávno jsem se o tento svůj ranní rituál otevřeně podělila se svým kardiologem. A moje nadšení se mnou vůbec nesdílel.

Na první pohled banální zvyk…

…má totiž svou druhou, stinnou stránku. V době, kdy se zdravá výživa skloňuje ve všech pádech, já zůstávám věrná tradici chleba s paštikou. Proč by mě to mělo trápit? Vždyť jsem na tom vyrostla, a kolikrát slýchám, že dřív byli lidé zdravější a silnější! Jenže tabulky, krevní obraz i výrazy lékařů říkají něco jiného. 

Máslo je v českých domácnostech téměř posvátné. Je bohaté na chuť, ale i na nasycené tuky a cholesterol. V minulosti bylo symbolem blahobytu (což je vzhledem k jeho ceně opět aktuální), dnes je odborníky vnímáno s notnou dávkou opatrnosti. Když si na chleba s máslem namažete ještě paštiku, která běžně obsahuje 40–60 % živočišného tuku a často i vysoký podíl vnitřností, kůží, škrobů, soli a konzervantů, dostáváte energetickou bombu, kterou tělo v raném věku odpustí, ale po čtyřicítce už velmi nerado.

Problém není jen v kaloriích

Hlavní zlo je v kombinaci nasycených tuků a cholesterolu. Typická paštika z drobů a tučného masa obsahuje často kolem 100 mg cholesterolu v jedné dávce, vysoké procento nasycených mastných kyselin a téměř žádnou vlákninu. Máslo k tomu přidá dalších cca 30 mg cholesterolu na malý plátek a pokud si k tomu dáte ještě vaječný salát nebo plátek uzeniny, čísla stoupají geometrickou řadou.

Moderní kardiologie už roky upozorňuje, že právě dlouhodobý nadměrný příjem těchto látek zvyšuje riziko ukládání tzv. aterogenních plaků na stěnách cév, což může vést k infarktu myokardu, cévní mozkové příhodě nebo i chronickému selhání srdce.

Není to však jen „propaganda zdravé výživy“

Dlouhodobé průzkumy ukazují, že vyšší příjem nasycených tuků nad 10 % celkové energetické hodnoty denního jídelníčku vede u většiny lidí k elevaci LDL („špatného“ cholesterolu). Tento typ cholesterolu putuje do cévní stěny a postupně ji zužuje – typicky po letech, nenápadně, bez varovných příznaků. Člověk pak takhle v klidu ráno snídá chleba s paštikou dál a netuší, že každé sousto už s trochu větší pravděpodobností zvyšuje riziko budoucí cévní katastrofy.

Je zvláštní, že co jsme dřív vnímali jako samozřejmost nebo dokonce zdravou snídani po vzoru našich babiček, dnes spadá pod potraviny, které by měl člověk zařazovat s rozvahou a velmi střídmě. Problém se navíc násobí, když si libujeme třeba i v uzeninových pomazánkách. Sůl přispívá k hypertenzi, kterou u nás trpí statisticky každý druhý člověk po padesátce.

I kardiologové dnes vědí, že potěšení z jídla je důležitou součástí života. Jde ale o to zamyslet se, zda opravdu potřebujeme tuto nutriční nálož konzumovat každý den, nebo jestli by nešlo alespoň část týdne proložit odlehčenými variantami, třeba tvarohovou pomazánkou s čerstvými bylinkami, avokádem, hummusem nebo báječnou domácí rybí pomazánkou s nižším obsahem tuku a vyšším obsahem „dobrých“ nenasycených mastných kyselin. Zkuste také někdy vyměnit půlku másla za čerstvý lučinový sýr. Chutnat bude stejně krémově a něco pro sebe uděláte.