Toto jsou 4 znaky, že se vztah matky a dcery stává nebezpečně toxickým. Jednejte rychle!

Vztah rodičů a dětí je od pradávna velmi důležitý. Vztah mezi matkou a dcerou je pak dokonce jedním z nejdůležitějších pout, jaké se dají v životě zažít. Právě toto propojení má pro dcery obrovský vliv na sebevědomí, lidské hodnoty a schopnost navázat ve svém okolí zdravé vztahy. Někdy se ale tento vztah může nenávratně poškodit. Řeč je o toxicitě.

Že mohou být vztahy mezi matkami a dcerami napjaté a plné nástrah vám potvrdí spousta odborníků, psychologů, ale i dcer, které podobné situace zažily. Narcistické matky zatěžují své děti už od malička neadekvátními emočními nároky. Své potomky milují podmínečně. Rády se chlubí, co jejich dcera dokázala, ale na druhou stranu chtějí, aby jí dítě dalo jasně najevo, že vše, co zvládlo, bylo právě díky ní. Toxický vztah matky a dcery tedy může mít mnoho podob. Tyto čtyři znaky jej ale bezpečně identifikují.

Toxické matky žárlí, vyčítají a manipulují, říká odbornice

Podle Mgr. Alexandry Lammelové, psychoterapeutky, poznáte toxickou matku tak, že po své dceři vyžaduje neustálý zájem, vděčnost a loajalitu. „Zátěž toxických matek vůči dcerám je specifická tím, že od nich požadují vlastně mateřskou roli, jelikož dcery jsou také ženy,“ tvrdí Lammelová s tím, že dospělá žena, která v dětství nedostala dost lásky od své vlastní matky, očekává v podstatě potvrzování vlastních hodnot od své dcery. Konflikty mezi matkou a dcerou jsou samozřejmě běžné, ovšem nesmí to přerůst přes určité hranice. V rodině by se tedy mělo často komunikovat o jakýchkoliv problémech, diskutovat o vážných věcech a samozřejmě se navzájem i podporovat. „Naslouchejte si, objímejte se, přemýšlejte nad tónem, jakým jedna s druhou mluvíte, nesnažte se mít za každou cenu poslední slovo,“ vysvětluje pro Huff Post terapeutka Rosjke Hasseldineová.

Prvním znakem toxického vztahu je neustálá kritika. Vše, co uděláte, je špatně. Pokud matka hledá na své dceři neustále nějaké chyby, nikdy ji za nic nepochválí, rozhodně se nejedná o zdravý a láskyplný vztah. Může to mít naopak až destruktivní dopad na dceřino sebevědomí. Tip: naučte se rozdělit konstruktivní kritiku a ponižování. Pokud dítě častěji kritizujete než podporujete, je na čase se nad tímto chováním zamyslet.

Dalším signálem manipulativního vztahu je emoční manipulace. Matka své dceři neustále vyčítá, jak kvůli ní obětovala svůj život. Jak se kvůli ní vzdala svých snů a koníčků a dcera si toho vůbec neváží. Vyvolává v dívce pocit viny a ona se pak cítí provinile. Tip: stanovte si jasné hranice. Manipulace ztrácí na síle, když se jí nenecháte ovládat.

Ignorování potřeb té druhé

Dalším znakem toho, že je vztah mezi matkou a dcerou toxický, je to, že dvojice nerespektuje své vlastní hranice. Pokud bude matka nadále přehlížet potřeby své dcery, může se snadno stát, že to bude vést k oboustranné frustraci a pocitu neúcty. Matka by tak rozhodně neměla dceři brát bez dovolení osobní deník nebo jí kontrolovat bez povolení telefon. Na druhé straně by se ale dcera měla chovat tak, aby jí matka mohla důvěřovat. Tip: komunikace! Hranice nejsou omezující, jsou ochranářské. Pomáhají budovat důvěru.

Posledním a čtvrtým znakem toxického vztahu je rozhodně neschopnost být samostatný. V toxických vztazích se totiž velmi často děje to, že jedna strana se na té druhé straně stane absolutně závislou. To vede k nemožnosti žít samostatně a dusivé atmosféře v rodině. V příkladu: dcera se snaží osamostatnit, chce se odstěhovat. Její matka s tím ale nesouhlasí a dokonce to zakazuje. Tip: podporujte mezi sebou svou nezávislost. Pochopte, že každý má právo na svůj osobní život a také na své vlastní rozhodnutí. Nikdo by neměl žít tak, aby musel čekat na jakékoliv schválení toho druhého.

Má být matka nejlepší kamarádka?

„Zodpovědnost za zdravě nastavené hranice a úspěšnou separaci mají obě strany,“ říká o toxických vztazích v rodině psychoterapeutka Alžběta Protivanská. Podle ní by ale dcery neměly své matky úplně odmítat. Jen jim představit svůj pohled na svět. Mít s matkou přátelský vztah je samozřejmě skvělé, ale důležitý je také respekt k rolím matky i dcery. Matky jsou stále vnímány hlavně jako vzor a autorita a jejich vztah s dcerou je mnohem složitější než klasické přátelství.

Neznamená to ale, že k sobě nemohou mít blízko. Otázkou však zůstává – pokud matka povolí své nároky a bude své dceři spíše kamarádkou, neohrozí to dceřinu výchovu? Bude ji ještě poslouchat a respektovat? Psycholožka Jitka Nesnídalová má jasno: „Mnoho lidí tvrdí, že to není možné. Já ale věřím, že je možné, aby měla matka s dcerou kamarádský vztah. Právě proto, že v kamarádství jde o podporu a pochopení a bezpodmínečnou lásku.“