Tato dvě slova nikdy nesmíte říct prodavačce na pokladně. Způsobíte jí velký problém

Když stojíte u pokladny a máte za sebou plný košík nákupu, poslední, co chcete řešit, je složitá konverzace nebo nedorozumění. Přesto se najdou dvě zdánlivě nevinné fráze, které mohou pokladním v obchodech přidělat nečekané komplikace.

Vyslovení slov „To nechte“ nebo „To je dobrý“ může způsobit víc potíží, než se zdá.

Drobnost, která může způsobit nepříjemnosti

Když zákazník u pokladny odmítne vrácení drobných slovy „to nechte“ nebo „to je dobrý“, může tím prodavačku dostat do svízelné situace. Z hlediska pokladního systému totiž pokladní nesmí mít v kase žádný nedoplatek ani přeplatek. Každá koruna musí sedět. I zdánlivě bezvýznamná mince tak může způsobit rozdíl v pokladní uzávěrce, který bude muset někdo vysvětlovat. Pro obsluhu to znamená zbytečnou administrativu, možná i problém při kontrole.

Podobnou zkušenost popisují i brigádníci z českých supermarketů. „Dělala jsem v Kauflandu. Když někdo nechtěl drobné zpátky a řekl, že to máme nechat, nesměli jsme si je vzít. Měli jsme to pak zapsat jako manko nebo přebytek a vše muselo sedět na haléř. Často jsme to řešili zbytečně dlouho,“ popsala bývalá pracovnice pokladny. V některých případech dokonce pokladní museli celou směnu vysvětlovat, proč mají pokladnu v přebytku. Z hlediska provozních pravidel to může vést ke ztrátě důvěry ze strany nadřízených.

Peníze si vzít nesmí, čokoládu ano

V tuzemsku je běžné dávat „dýško“ třeba v restauraci, ale v obchodech to funguje jinak. Spropitné u pokladny není běžné ani vhodné. Prodavačka si peníze nesmí jen tak vzít, a to ani když jí je zákazník nabízí dobrovolně. Pokud zákazník trvá na projevu vděku, vhodnější je předat drobný dárek, například čokoládu nebo bonboniéru. Tu si obsluha může vzít domů a nikdo ji nemusí složitě účtovat. Některé prodejny dokonce vyžadují, aby odevzdání jakéhokoli spropitného bylo zaneseno do systému nebo předáno nadřízenému.

Z hlediska zákona totiž prodavačka nemůže bez dalšího inkasovat hotovost mimo oficiální tržbu. Jakékoli peníze navíc musí být zaneseny do systému, jinak by mohlo jít o neoprávněné obohacení. A to platí i tehdy, když jde o drobné. Výjimkou mohou být dárkové předměty bez evidenční hodnoty, které zaměstnanci často přijmou jako poděkování, ale i to záleží na interních předpisech každého obchodního řetězce.

Pozornost ano, mince raději ne

Odborníci na maloobchod dodávají, že většina obchodních řetězců má jasná pravidla, jak zacházet s penězi. Tolerance k hotovostním „pozornostem“ je nízká, protože vše musí být řádně zaúčtováno. Je lepší, když zákazník neříká nic a drobné si vezme.

Zatímco v restauraci je spropitné očekávanou součástí obsluhy, v supermarketu tomu tak není. Místo slov „To je dobrý“ nebo „To nechte“ tedy raději natáhněte ruku a drobné si vezměte. A pokud chcete prodavačku potěšit, zkuste to raději čokoládou než korunou navíc. Vyhnete se tím nejen nedorozumění, ale i případným problémům při uzávěrce. A hlavně tím projevíte respekt k pravidlům, která musí obsluha dodržovat bez výjimky.

Pravidla nejsou pro legraci

Možná to zní přísně, ale každá mince mimo systém může znamenat problém. Obchody jsou na to velmi citlivé a pro personál může i pár haléřů znamenat komplikaci. Zaměstnanci nesou osobní zodpovědnost za správnost pokladní uzávěrky. V případě rozdílu, byť minimálního, musí podávat vysvětlení nebo podepisovat zápis o manku. Někdy se problém řeší hned, jindy až po uzávěrce celé směny, kdy je na jakoukoli nápravu pozdě.

Na první pohled nevinná dvě slova tak mohou spustit zbytečné kolečko kontrol, zápisů a vysvětlování. Proto je lepší je na pokladně vůbec nevyslovit. Nejde o nepřívětivost personálu, ale o systém, který je nastaven tak, aby v kase nebyla ani koruna navíc. Drobný přeplatek, i když má jít o projev dobré vůle, může totiž v administrativní praxi znamenat podezření, které se bude muset řešit. A to rozhodně nechce ani zákazník, ani obsluha.